Drama v Ilirské Bistrici: O’Play mistrem Evropy, Jurišić převzal vedení v kategorii I

Mistrovství Evropy se pomalu posouvá do finále. Předposlední závod se tento víkend odehrál ve slovinské Ilirské Bistrici. To je na Slovinsko poměrně větší město, kousek od hranic s Chorvatskem a přímo na cestě do Rijeky. V minulosti někteří jezdci rádi bavili celníky na hranicích, když se vydávali v plavkách, s ručníkem kolem krku, na skútru k moři na koupání. Pro celníka působilo poněkud zajímavě potkat člověka jen v plavkách, bez trička, na skútru s českou poznávací značkou, který mu ještě zahlásil, že jede „na otočku k moři“. Letos tomu nebylo jinak a pláže u Ičići, kousek od Rijeky, byly opět plné jezdců a mechaniků.

Boxy v Ilirské Bistrici tvoří velká asfaltová plocha hned na kraji města, de facto u startu. Všechno je zde krásně centralizované. Jen v posledních letech pořadatelé bojují s majitelem zdejších ploch a nechtějí je úplně platit. Takže tu nastala pořádná mela o stání v boxech a dost to načechralo vztahy mezi jezdci i vůči pořadateli. Někteří byli v pátek doslova tuláky po boxech, když opakovaně rozbalovali zázemí a zase ho balili. Tak či onak, tato plocha umí být i dokonalou pecí a tenhle víkend byl opět velmi propečený, kdy se mraků na obloze moc neobjevovalo. Zrádné tu bývají také ranní mlhy. Loni na ně doplatila Tereza Machová, když v nich havarovala. Naštěstí letos tu žádné nebyly.

Dnes už je samozřejmostí, že ze závodu ME běží živý přenos, ale organizátoři v Ilirské to zase dokázali posunout o kousek dál. Jezdci, kteří ve formuláři udělili souhlas, totiž streamovali přímo z auta během jízdy! Sice to technicky zlobilo, ale i tak to byla absolutní pecka.

Trať

Místní trať má poněkud nestandardní profil. Není zde velké převýšení, kousek se jede dokonce i z kopce. Ve spodní části bývala rychlejší pasáž, kterou museli pořadatelé zpomalit retardérem z pneumatik. Po ní následuje horizont, několik rychlejších zatáček mezi houštinami a loukami, série tří vraceček a pak znovu rychlejší horní část trati lemovaná skalou, kde se opět musel přidat retardér, aby rychlost vozu nebyla příliš vysoká.

Závěr tvoří rychlá pravá táhlá zatáčka do cíle, kde auta často vyjíždějí až ke svodidlům ve snaze vylepšit na posledních metrech čas.

Spodní část před pár lety úplně „zabil“ kruhový objezd, který vyrostl v jedné z nejzajímavějších pasáží, a tak trochu nechápu, proč tam za ním stále nechávají retardér. Kruhový objezd se jezdí tak, že po nájezdu okolo ostrůvku z pravé strany se prudce zahne doleva, protisměrně, a výjezd je okolo ostrůvku z levé strany. Je to extrémně pomalé místo. I kvůli této změně už nemá moc smysl hledět na rekordy z minulosti, ale dá se alespoň vycházet z porovnání posledních let. Právě pro toto porovnání rád použiji nejrychlejší loňský čas Kevina Petita s hodnotou 2:07,620. Loni zde Christiana Merliho zlobila technika a málem to i rozhodlo o titulu. Jezdci za ním se tak mohli přetrhnout na cestě za absolutním vítězstvím. Rovnou ale prozradím, že letošní časy byly zase o něco pomalejší než loni. Kevin se meziročně zpomalil o 0,8 sekundy.

Za zmínku jistě stojí i to, že pokud někdo vezme retardér úplně rovně, je mu udělena časová penalizace. Byla o tom celá řada sporů - co je ještě „rovně“ a co je ještě v pohodě - ale nikdo tuhle hranici přesně nezná.

Startovka a přejímky

Aktuální ročník Ilirské Bistrice hostil kromě mistrovství Evropy soudobých vozů také mistrovství Evropy historických vozů a rakouské, chorvatské i slovinské mistrovství. Přihlášky tak byly natlačené až k přibližně 240 vozům.

Páteční přejímky byly velmi divoké a plné zvratů. Už v oficiálních přihláškách se objevil aktuální lídr šampionátu O’Play, který jede s Nova Proto Aprilia ve skupině P3, ačkoliv celou sezonu startoval ve skupině P2. Sám O’Play se vyjádřil, že jeho auto je spíš P3 než P2. Což bych mu, vzhledem k tomu, že v P2 loni Fausto Bormolini jezdil Reynard Nippon a letos tam jede velmi silného Wolfa, asi dal i za pravdu. O’Play tam skutečně svádí souboj Davida s Goliášem.

Sám O’Play od sezony nečekal nic kromě učení, a tak první závod v Rakousku, kde byla P3 obsazená, jel s autem co nejvíce otevřeným v P2. V dalších závodech však v P3 prakticky nikdo nebyl, tak pokračoval v P2. Teď, když už mu jde o víc, dává logiku, že část parametrů auta zhorší a do té P3 spadne právě v Ilirské, kde se přihlásili Ferstlovi na dvojici formulí Tatuus Master do P3. Plné body jsou totiž od tří vozů, které odstartují do tréninku.

Dovolím si tu i malou vsuvku. Na počátku roku bylo pravidlo o plnoprostorovém rámu podle PF bodů. Tento rám byl pevně zakotven do poloviny skupiny P2 podle celkového performancu motoru, ale za velmi nejasných okolností se z reglementu FIA v tichosti před Rechbergem ztratil. Jsou zde tedy na místě spekulace, že možná i kvůli právě O’Playovi, kterému tak byl start v P2 umožněn.

Jenže toto přecházení vyvolalo celou vlnu dalších přesunů. Skupina P2 by bez O’Playe byla jen o Faustu Bormolinim, Davidu Dědkovi a Vladimíru Stankovičovi. Stankovič najednou chodil po boxech a sháněl kabel k dataloggeru, který vyžaduje FIA. Nikdo mu ho nechtěl půjčit, protože části jezdců zkrátka vyhovovalo, že skupina P2 nebude bodovat naplno. Fausto Bormolini je totiž v boji o podium v ME.

Krátce nato přišli Ferstlovi s tím, že ME nepojedou. Nehodil se jim totiž O’Play v ME. Rakouské mistrovství má pravidla daná tak, že se jezdci z ME automaticky propisují i k nim, a tak jim tam najednou O’Play bere body. Odhlášením na něj udělali tlak a jemu tak nezbylo nic jiného než doběhnout na přejímky za komisaři, že má špatný PF a jede tedy P2.

V tu chvíli ale nastal další zvrat. Joseba Iraola Lanzagorta má velmi přátelský vztah s Faustem Bormolinim, a tak se pokusili udělat šílený krok k tomu, aby získali pro Iraolu titul. Iraola zhoršil svůj PF, patrně kombinací otáček a váhy, které do PF promlouvají nejvíce, a své auto posunul do P2. Matematicky to vycházelo tak, že pokud by Iraola i Bormolini tady a v Buzetu udrželi O’Playe na třetím místě v P2, měl by na konci roku Iraola stejně bodů jako O’Play.

Ovšem ani to ještě neřešilo situaci s Lukášem Studeným v P4. Pokud by teď vyhrál nad Karlem Bergerem a v Buzetu znovu, měl by o dva body více než oni a šel by tak do vedení v ME. To už ale dost předbíháme. Každopádně za toto přecházení dostávají od FIA napomenutí O’Play i Iraola, a tak už si v Buzetu nemohou dovolit podobné přebíhání, jinak by přišli o 10 bodů.

Skupina P1 by za normálních okolností po odchodu Iraoly do P2 byla na polovičních bodech. O Merlim stále není oficiálně známo nic. Hin má stále rozbitý motor, a tak by tu byli jen Petr Trnka a Kevin Petit. Ovšem premiérově se zde objevil dnes již makedonský národní hrdina Igor Stefanovski v úplně nové Nově Proto, shodné s tou, kterou mají Trnka nebo Petit.

Igor už v pátek říkal, že auto je zatím daleko mimo jeho chápání a je zcela odlišné od všeho, co řídil. Musí se znovu učit pilotovat. Nicméně už po prvních testech pochopil, že na tohle jeho tým zatím nestačí, a tak auto strávilo několik dní v dílnách Simoneho Faggioliho. Právě s jeho podporou bude patrně startovat i dále. Trochu mě však překvapilo, že mu to Simone nastavil tak, že auto neprošlo přejímkou kvůli výšce a muselo k technikům najet večer znovu po předělání nastavení podvozku.

Silná auta ve špičce P1 ještě doplnil Seb Petit. Ten však jede rakouské mistrovství, a tak má možnost mít auto poněkud více otevřené z hlediska předpisů. Například vůbec nemusí mít restriktor sání, a tak se předpokládalo, že by mohl závod absolutně vyhrát.

V kategorii I vede v cestě za titulem Reto Meisel ve skupině 1, ale na dostřel mu je i Jurišič ve skupině 4 a Marek Rybníček ve skupině 3. Právě Reto Meisel už ve švýcarském Saint-Ursanne avizoval, že pojede v Ilirské opět silného Lancera od Poláků. Jistou konkurencí by mu mohl být Dan Michl, který do Ilirské jezdí rád, nebo také Reinhold Taus na silném Subaru mezi ME auty.

Marek Rybníček ve skupině 3 opět očekával start Milovana Vesniče. S ním Marek tuto sezonu vždy svádí velmi vyrovnanou bitvu. Vesnič je zde doma, takže Markova motivace ho porazit bude velmi silná.

Matija Jurišič je z nedaleké Rijeky a je tu prakticky doma. Bude chtít určitě vyhrát před domácími fanoušky, ale ve skupině 4 tu startuje také Patrik Mayer, který ho dostal na Glasbachu. Konstantně se mu za zády zrychluje také mladý Lucas Bicciato.

Jak je vidět, pořadí v ME je velmi napínavé a bojuje se všude. Před startem Ilirské Bistrice a pátečními přejímkami jsou ve hře o titul kategorie I tři jezdci a v kategorii II také tři jezdci. Část lidí by si přála, aby se titul dával jen za absolutní umístění, ale upřímně - kdyby do titulu mířil prakticky jen Reto, nebo aktuálně Iraola, byla by to opravdu nuda. Jaká nuda zkusím vyjádřit tabulkou kde nebudu koukat do skupin, ale jen přidělovat body v rámci celkové kategorie. Od nějakých míst dál to ani nemá smysl počítat. Skupina P4 je prakticky bez bodu. Vezměte situaci, že někdo s P4 objede celou ME, závodí a pak přijde jednou P1 a má rázem o řád víc bodu než ta P4…

Chápu, že někdo zaplatí dražší techniku, ale za mě to tak úplně o tom není. Je třeba se v tomto kontextu dívat i na Best Performera, což je právě ocenění pro nejrychlejší auto v sezoně. V Best Performerovi už je v kategorii I dávno šampionem Reto Meisel, a to dokonce tak, že už ani nemusel jet švýcarské Saint-Ursanne. Ano, až taková by to byla nuda! V kategorii II tím, že vypadl Christian Merli, souboj přece jen je. I tak už to tam má Iraola v případě dojezdu závodu víceméně jasné.

Program

Programově si pro nás pořadatelé připravili dvě tréninkové jízdy. Při zhruba 240 autech v přihláškách si velmi optimisticky dali start na 10 hodin. Kupodivu ale program tréninku celkem vycházel, a tak se to povedlo odjet do západu slunce.

Na neděli se pořadatelé snažili vyjít vstříc jezdcům, co to šlo, ohledně dřívějšího odjezdu. První auta odstartovala okolo 8. hodiny. První závodní jízda se jela v jednom kuse bez svozu. Druhá už byla přerušená svozem, kdy právě historici měli dole hned po té první uzavřené parkoviště a mohli tak dříve balit domů.

Jenže o to víc, jak to šlo v sobotu, to nešlo v neděli. Zkrátka rány a technika začaly zlobit až v závodě. Jedna Honda Civic například nechala půl metru širokou olejovou stopu od úseku 14 až do úseku 20. Poslední auta skupiny P1 tak projela cílem velmi pozdě a po uzavřeném parkovišti, které bylo v cíli, zažila svoz až po západu slunce.

Pojďme na to ale po kategoriích a skupinách.

Kategorie II, skupina P1

Jak už jsem avizoval, nově přišel Igor Stefanovski a nově odešel Joseba Iraola Lanzagorta do P2. Christian Merli s Hinem stále chybí. Hodí se k nim doplnit i Seba Petita, bratra Kevina Petita, který sice nejede ME, ale jede rakouské mistrovství. Rakušané následují performance předpisy FIA, ale mají tam pár míst, kde jsou volnější, a tak má Seb jistou výhodu nad svou konkurencí.

V prvním tréninku měl horkou chvilku Igor Stefanovski, když hned v prvním retardéru trefil sloupek pneumatik. Prorazil pneumatiku, pošramotil splitter a praskla mu nová kapotáž. Naštěstí rameno i vše ostatní bylo v pořádku.

Tým auto narychlo opravil do druhé tréninkové jízdy, ale geometrie byla velmi divoká.

Kevin Petit, který startoval za Igorem, v druhé jízdě odmítl startovat ve stanoveném časovém okně a počkal si, až naskočí Igorův čas v cíli. Nechtěl mít znovu přerušenou jízdu, protože potřeboval mít alespoň jeden řádně započítaný čas. Po trénincích Igorovi aktivně pomáhal Kevin Petit se svým týmem dát auto do pořádku na závod. Hezké sportovní gesto.

Tréninky dle předpokladu ovládl Seb Petit s časem 2:10,526, o 1,6 sekundy rychlejším, než byl čas jeho bratra Kevina Petita. Petr Trnka ztrácel na Kevina 0,9 sekundy.

Petr Trnka z dat po tréninku zjistil, že všechny vozy skupiny P1 až na jeho jedou s ABS. Na konci sezony tak odhalil, proč je Kevin Petit proti němu tak rychlejší na vodě i v Ilirské, třeba do prvního retardéru.

Dovolím si tu ještě malou odbočku k Iraolovi. Někteří lidé prskali na to, že snad s autem neudělal vůbec nic, aby ho dostal do skupiny P2, a že je to prostě absolutní šaškárna, co se děje. Jenže to „neudělání“ a „šaškárna“ ho zbrzdily v treninku na časy okolo 2:20, tedy o 10 sekund pomalejší než jeho dřívější konkurence v P1. V závodě se Iraola zrychlil, ale i tak tam bylo 7 vteřin na špičku.

Pak přišla první závodní jízda. Seb Petit stále předváděl svou dominanci a dostal se i pod loňský nejrychlejší čas Kevina Petita. Ten se ho snažil držet, co to šlo, ale tak rychlý být nedokázal. Trnka na Kevina už po první jízdě ztrácel hodně a Igor Stefanovski, i když v úseku, kde jsem byl, předváděl krásné nasazení, patrně ještě tak rychlý v rychlejších sektorech být neumí a skupině vůbec nestačil. Na první závod se to ale ani nečekalo a spíš mu početné publikum fandilo v dovezení auta do cíle.

V druhé jízdě se už v pozdních večerních hodinách začala auta na trati zpomalovat. Seb Petit udělal patrně někde chybu a skončil v jízdě až za bratrem Kevinem. Na vítězství to však stačilo. Petr Trnka trefil horní retardér a ztratil v něm dost času.

Igor zajel svoje časové maximum víkendu. Odměnou pro něj bylo i to, že si mohl stoupnout na třetí místo ve skupině P1 na stupních vítězů.

Kategorie II, skupina P2

Jak už jsem psal výše, zde se objevil nový favorit závodu, a to Joseba Iraola Lanzagorta. Fausto Bormolini by na této trati měl mít větší výhodu silného motoru, ačkoliv v retardérech by zase mohl mít výhodu obratný O’Play. Skupinu klasicky doplnili David Dědek a Vladimír Stankovič, který se přece jen do ME dostal. Mimo ME regule se tu objevil ještě Gianluca Ticci na obdobné technice jako O’Play.

Tréninky ovládl Iraola. Za ním skončil Bormolini, který za sebou nechal O’Playe takřka o pět vteřin. Mezi ně se ještě vklínil Ticci. Stankovič se svým Wolfem konstantně zrychluje a skončil těsně za O’Playem. David Dědek už měl větší ztrátu.

Výsledky tréninku byly předzvěstí velkého boje v neděli. Tady se opravdu lámala sezona v boji o titul.

První závodní jízdu znovu ovládl Iraola. Bormolini stejně jako v tréninku držel O’Playe za sebou s velkým náskokem. Ticci, Stankovič i Dědek se spíš propadali výsledkovou listinou.

V druhé jízdě to vypadalo, že už vše zůstane jako v první. Ovšem osud, nebo jak říkal O’Play - karma - tomu chtěl jinak. Iraolovi vyskočila rychlospojka na hadici tankování benzínu, a než stihl závadu odstranit, zavřelo se jeho časové okno a on tak na start nenajel vůbec. Vzbudilo to silné emoce a také to znamenalo, že O’Play už natahuje ruce po titulu. No a to se nakonec také stalo skutečností, když uhájil druhé místo za Bormolinim.

Tyto body za druhé místo v P2 tomuto Italovi skutečně stačí k zisku titulu v kategorii II. O’Play tak slaví historický double, kdy se mu loni povedlo získat mistrovský titul v kategorii I a letos po přestupu i v kategorii II. Tohle asi v Rechbergu nečekal vůbec nikdo a je to okořeněné tím, že si to O’Play skutečně vyzávodil ve slabším autě v silné konkurenci.

Kategorie II, skupina P3

Tady nakonec v ME nestartoval vůbec nikdo, ačkoliv to nejdřív vypadalo na tři vozy. Startovali tu Ferstlovi v rakouském mistrovství, ale časově je předstihla celá skupina P4 a vlastně se umístili velmi hluboko ve startovním poli. Christian na 45. místě a Sigrid na 56. místě.

Kategorie II, skupina P4

Tady se znovu čekala velká rivalita mezi Lukášem Studeným a Karlem Bergerem. Karlova Osella by tu mohla být silnější v retardérech, na kruhovém objezdu a v zamotanější střední části trati. Ovšem v některých úsecích bude naopak silnější Lukášův Ligier. Víc bych sázel na převahu Oselly, ale úplně dominantní to také nebude. Dále skupinu doplnila Tereza Machová na Normě a mimo hodnocení ME by se sem dal započítat i pěkně jedoucí Chorvat Petar Dajak na slabší formuli Renault. Zbytek v rakouském mistrovství byl spíš poněkud hlouběji ve výsledcích.

Trénink lépe vyšel Karlovi, ale stěžoval si na prskání a vynechávání motoru. Tým tak hledal, kde by mohl být problém v technice.

V první závodní jízdě bylo při výjezdech z ostrých zatáček stále slyšet vynechávání Karlova motoru, ale i tak Lukáše držel za sebou s náskokem. Lukáš se snažil, co mohl, až trefil horní retarder. Usoudil, že tady nemá cenu až tak bojovat. Také mohla nastat situace, že auto zahodí do svodidel a vypadne z boje o umístění na bedně v celkovém mistrovství Evropy. I tak se mu ale povedlo v druhé jízdě ještě o něco zrychlit. Karel si však jel svůj závod. Do druhé jízdy se týmu povedlo najít závadu v čidle tlaku paliva. Tereza Machová skončila za nimi a udržela za sebou i Dajaka, startujícího mimo ME.

Kategorie I, skupina 1

Zde se objevil, jak jsem avizoval výše, Reto Meisel na Lanceru. Doufal jsem i v pěkný souboj s Danem Michlem, případně Reinholdem Tausem či Lukášem Kellerem na dalším velmi silném Lanceru. Do boje mohl zasáhnout také místní legenda Milan Bubnič na silné Lancii Delta. Přihlášený byl i Grubnik na Renaultu Clio. Tým Grubnika se před závody poněkud kasal, že má nejsilnější Clio na světě s 1200 koňmi. Už v minulosti se tým opakovaně do ME snažil přihlásit, ale vždy neprošel přejímkami, protože jejich Clio má opravdu hodně zvláštně udělanou bezpečnostní klec. Nejsilnější Clio na světě se bohužel rozesypalo už při testech, a tak do Ilirské ani na přejímky nedorazilo.

ME auta doplnil náš Pavel Kotek na, oproti konkurenci, poněkud slabším BMW M3 E36. Dále v Ilirské mimo ME startoval ještě velmi silný Seat Leon v rukou Dejana Dimitrijeviče, Tomislav Muhvič na Lanceru a již legendární Rupert Schwaiger na Porsche, takže je zde také uvedu.

Reto Meisel v tréninkové jízdě dostal nedotáčivý smyk v horní táhlé levé zatáčce a zapasoval Lancera do svodidel. Napřed to vypadalo, že tým okolo Stopky dá auto do pořádku. I se o to snažili, ovšem pravý přední nosník byl značně posunutý a po nějakém boji tak Reto vypadl z Ilirské Bistrice. Patrně to bude znamenat i ohrožení v jeho tažení za titulem v kategorii I.

V první závodní jízdě Bubnič někde ve spodní části trati roztrhl pneumatiku a do cíle dojel jen po ráfku.

Taus si držel náskok před Michlem a na Michla ještě dotíral mimo ME právě Dimitrijevič. Vypadalo to na zajímavou druhou jízdu.

V druhé jízdě ale cestou nahoru začala Dana Michla zlobit elektronika. U cíle se před poslední zatáčkou objevila červená vlajka. Dan auto zastavil. Bubnič, který startoval před ním, měl znovu problémy. V poslední zatáčce před cílem jeho auto zastavilo. Snažil se projet cílem za každou cenu, ale vypadalo to, že mu klouže spojka. Auto šlo vždy do otáček, poskočilo dopředu a pak znovu klouzalo dolů. Z Lancie se začínalo kouřit a Dan Michl začal opatrně couvat, aby udělal Bubničovi v nesnázích při marných přískocích, kdy auto spíš couvalo níž, místo. Nakonec to Bubnič vzdal, Dan Michl byl otočený a vydal se na opravnou jízdu.

Před startem si Dan uvědomil, že mu vypadl konektor někde okolo řazení. Závadu částečně odstranil a usoudil, že bude jistější jet na řazení pákou místo pádel pod volantem. Ve spodní části trati se mu ale povedlo páku utrhnout. Naštěstí se zařazenou trojkou se to tu dá tak nějak vyskákat. V horní části trati nakonec ještě cestou zprovoznil pádla a začal znovu řadit.

Na výsledek to ale nebylo a Taus s přehledem vyhrál. Dole Reinhold silně rozhodil retardér, a tak byla nasnadě otázka, zda dostane penalizaci. Nakonec ji nedostal.

Kategorie I, skupina 2

V této skupině je favoritem letošního roku Kevin Raith - poté, co spolu s ostatními jezdci tak nějak vyštípali Javiera Villu. Kevin už má šance na titul menší, ale stále tu jsou. I on se ještě může dostat před Meisela, Jurišiče a Rybníčka. Stále je ve hře o celkové umístění na stupních vítězů kategorie I.

Ve skupině 2 tu v ME startovalo rovnou 11 aut. Dokonce přijela ze Španělska i Angela Villarino. Z našinců tu startoval Michal Roll. Kromě ME aut by se do skupiny dal ještě zařadit legendární Felix Pailer na Lancii, Zottler na Golfu VII TCR a Roider na Mondeu STW. V domácím mistrovství tu také startoval několikanásobný mistr ME Niko Pulić na Lamborghini.

Tréninky ovládl Raith, ale v první závodní jízdě se za něj nalepil Alexandru Pitigoi a vypadalo to na strkanici. V druhé jízdě však Alexandru tlak nevydržel a časově se propadl. Kevin tak bere 25 bodů a stále je ve hře o podium v celkovém hodnocení ME.

Kategorie I, skupina 3

Zde za naše barvy závodí Marek Rybníček a potřebuje silně bodovat. Výpadek Reta po tréninku mu přijde vhod, ale aby mu víc neutekl Jurišič ve skupině 4, potřebuje vyhrát. Má tu silnou konkurenci v podobě domácího Milovana Vesniče na Audi. Potrápit by ho ale mohl i Didi Sternad či Jirka Theimer. Skupina 3 má zde v ME osm jezdců a ještě ji doplňují další jezdci v ostatních pohárech, jako třeba Herbert Perwein na VW Golf.

V tréninku byl Vesnič o vteřinu na kopci rychlejší než Rybníček, ale mimo hodnocení ME jim oběma ukázal záda Perwein v rakouském mistráku.

V závodní jízdě byla situace obdobná. Marek Rybníček tentokrát s Vesničem vůbec nedokázal držet krok a Vesnič tak doma vyhrál skupinu. V rakouském mistrovství však byl rychlejší Perwein. Škoda, že se do ME také nepřihlásil.

Po závodě byl ještě předvolán na kontrolu Jiří Theimer a nakonec byl dokonce diskvalifikován kvůli šířce zadní nápravy. Byla o 45 mm širší, než dovolují předpisy.

Kategorie I, skupina 4

Ve skupině 4 bojuje mladý Matija Jurišič. Před Ilirskou se držel na průběžném druhém místě v hodnocení kategorie I před Markem Rybníčkem a za Retem Meiselem. Po tréninku, kde vypadl Reto, se mu cesta k titulu začala celkem jasně rýsovat. Pokud zde vyhraje, povede mistrovství o tři body před Retem a o deset bodů před Rybníčkem, kterému zde sebral body Vesnič.

Ve skupině 4 tu startovalo rovnou sedm aut, ale Jurišič už v tréninku jel svůj závod. Dokonce dělal show pro svoje fanoušky, když v zatáčkách tahal za ruční brzdu.

První závodní jízda mu ale nakonec nevyšla úplně tak, jak si asi představoval, a umístil se za Norby Nagym a Lucasem Bicciatem. Do druhé jízdy však zabojoval a znovu vyhrál, ale od Nagyho to byl taky krásný výkon.

Kategorie I, skupina 5

Tady to vypadalo na další pořádné souboje mezi 11 auty. Trochu škoda, že už nepřijel Mikolajczyk na silném Cliu. Asi už ztratil motivaci po Saint-Ursanne, kde ho Vojta Bejda definitivně porazil v hodnocení skupiny 5. Rychlý by tu kromě Vojty mohl být i Geier na turbo Hondě Civic, Shenkov na BMW E36 s motorem Honda, mladý Đorđe Vesnič, syn Milovana Vesniče, který se asi bude chtít ukázat před domácím publikem, a premiérově se zapsal také Agnello z Itálie na Lotusu Exige. To by pro tuto skupinu také mohla být zajímavá technika, ačkoliv lehký Lotus musel být z hlediska výkonu dost znevýhodněn.

Skupinu dále doplňují z našinců Jindra Pluhař a Lukáš Müller. Oba jedou techniku, která už na špičku skupiny 5 úplně nemá. Spíš by potřebovali jakousi skupinu 6, ale zase mezi sebou většinou velmi hezky závodí.

Z tréninku bylo těžké něco usuzovat, protože v první jízdě byla špička vyrovnaná a v té druhé se ještě zrychlila. Vojta Bejda ale v druhé chyboval a prorazil retardér. Tréninky tak vyhrál Geier, ale ve vteřině s ním byl Vesnič a nedaleko za nimi Shenkov. Tady to tedy vypadalo na čtyři auta v boji o vítězství.

V první závodní jízdě šel do čela mladý Đorđe Vesnič, následovaný Geierem a Bejdou. V druhé závodní jízdě ve středním sektoru trati udělal Vojta chybu, když omylem na volantu zmáčkl tlačítko Pit Limiter, které je v autě ještě z okruhové minulosti. Jeho zaváhání okamžitě využil i Shenkov a Vojta se propadl mimo pódiová umístění.

Ze souboje mezi Jindrou Pluhařem a Lukášem Müllerem nakonec také nic nebylo. Lukášovi to vzdal unibal na řadicí páce k převodovce a se zaseknutou trojkou to vzdal ve spodním retardéru.

ME Historických automobilu

Vypisovat tu jednotlivé skupiny by bylo asi na velmi dlouho, tak se to pokusím vzít zkratkou. Celkově se v evropském poháru historických vozů sešlo 30 aut. Velmi jsem se těšil na starty Pepy Čermáka s historickou Osellou PA20 po Renzo Napionem. Celé je to o to pikantnější, že sám Renzo Napione tu startuje v soudobých vozech s Osellou PA20 po Fausto Bormolinim – i když ta je, na rozdíl od té Čermákovy, trochu znehodnocená tehdejší skupinou CN, která přišla o pár let později. To znamená restriktor sání, rovná podlaha, nižší křídlo atd.

Pro Pepu je však hlavním soupeřem v ME historiků Alessandro Bertanza na Bredě po samotném Mauro Nestim. Pepa s Alessandrem měli v první polovině sezony velmi hezký vztah a vzájemně si projevovali velký respekt. Alessandro mu dokonce pomohl sehnat pneumatiky, ale jak se sezona blíží ke konci, vztahy se vyostřují. Pepa v Ilirské zajel výborně a nechal Alessandra za sebou.

Celé to mělo dohru po závodě, kdy Italové začali mávat předpisy a napadat Pepu. Argumentují několika díly na autě, které prý nejsou ve shodě s historickou specifikací, ačkoliv mně osobně přijde, že rozhodně jsou.

Za zmínku jistě stojí, že v první jízdě byl Pepa kousek za Renzo Napionem, ten však bohužel do druhé jízdy nenastoupil.

Z historiků se střechou byl nejrychlejší Jaroslav Mikeš na BMW E30. Mikešovi se povedlo za sebou udržet dvojici rakouských Porsche i lanškrounská BMW E30, se kterými tu jeli Sedláček, Vičar a Stejskal. Stejskal však bohužel v první závodní jízdě odstoupil, nejspíš kvůli poruše poloosy.

Hezký souboj mezi sebou svedli také Michal Špilka na Škodě 130RS a Vladimír Konicar na BMW 2002ti. Konicar byl nakonec v součtu obou jízd o 4,3 sekundy rychlejší.

Za nimi se odehrála ještě krásnější bitva: Petr Strnad na další Škodě 130RS vyzval Gabriela Hadrávka na Lancii Beta Coupe. Tam byl nakonec Petr v součtu rychlejší o pouhých 0,085 sekundy!

Co nás čeká dál?

Teď následuje několikatýdenní pauza, po které v druhé polovině září přijde na řadu chorvatský Buzet. Stejně jako Ilirská, i toto je závod na Istrii. Dříve se tyto podniky jezdily jako „dvouzávod“ – jeden víkend se jela Ilirská a hned ten další Buzet. Bohužel se ale termínově od sebe stále více vzdalují. No, kartograficky se ale nevzdalují vůbec. Startovní čára v Buzetu leží pouhých 29 km vzdušnou čarou od té v Ilirské Bystrici.

V Buzetu se pojede, stejně jako v Ilirské, kromě ME také Evropský pohár historických vozů a místní národní poháry.

O´Play už je mistrem, i když do Buzetu nevyrazí. Ovšem za ním je obrovská mela o další umístění. Druhý je aktuálně Lukáš Studený, těsně následovaný Josebou Iraolou Lanzagortou, a promluvit do toho může ještě i Fausto Bormolini. Pořád je tedy ve hře varianta, že kdokoliv z nich může skončit druhý, ale i třetí.

V Kategorii 1 vede po vypadnutí Reta Meisela v Ilirské Matija Jurišić a vypadá to na jasnou cestu k jeho druhému titulu. Ovšem Reto Meisel má stále matematickou šanci ho porazit, a Rybníček s Raithem také nejsou až tak daleko. I zde se tak o pódium bude ještě tvrdě závodit a na rozdíl od Kategorie 2 tu titul ještě není stoprocentně jasnou věcí.