Glasbach láme sezonu do druhé poloviny

Německý Glasbach, konec maratonu první poloviny sezony mistrovství Evropy. Kopec v post-německé NDR. A proč píšu post-NDR? No, on se totiž paddock nachází jen pouhých 20 km vzdušnou čarou od Eisenachu a dvoutakty to tu voní dodnes. Všude tu potkáte omladinu na Simpsonech a dokonce se na závody dostavil i Melkus Cup, ve kterém startovalo 15 historických vozů této značky.

Pro naše jezdce a fanoušky je Glasbach fajn svojí blízkostí. Z Prahy to máte jen něco přes 400 km a v páteční špičce tu možná po dálnici budete i dřív než ve Šternberku na Ecce Homo. Není divu, že se tu dřív jezdil i náš mistrák. Letos jsem si ale žádných fanoušků s naší vlajkou nevšiml. Byl to asi moc velký maraton: Ústecká 21, Ecce Homo a teď Glasbach.

Celoročně ospalá vesnička Steinbach na kraji Durynského lesa byla dřív turistickým centrem s lázněmi, dnes už ovšem spíš vzpomíná na svou slávu a závody do vrchu jsou tu hlavní událostí roku, kterou tu žijí všichni. Trať v první části vede prakticky nad vesnicí, takže tu o víkendu motory slyšíte úplně všude a krásně se nesou údolím.

Trať má velmi zvláštní a specifický charakter. Chybí tu ostré zatáčky, jenže chybí i rovinky. Prakticky celá trať od startu až do cíle je o rychlém skákání z jedné rychlé zatáčky do druhé a vyjma pár velmi krátkých rovinek, občas navíc přes horizont, jezdcům nedá šanci srovnat si myšlenky a připravit se na další část. Pořád pravá střídá levou a přes obrubníčky z žulových kostek, těsně okolo svodidel a dole i značně na uzko. Délka trati je něco pod 5,5 km, ale o rekordech tu nemá až tak smysl mluvit. Není to moc dávno, co se trať v horní části zkrátila, ale pro kontext doplním, že ti nejrychlejší ji zvládají okolo 2 minut.

Seznam převzatých vozů v pátek večer nakonec čítal jen 136 vozů. Na místní trati je to rozhodně zklamání a jen se smutkem vzpomínám na časy, kdy tu bylo přes 200 aut. Na časy, kdy ještě existoval slavný německý KW Berg plný krásných „plecháčů“ a kdy tu na trať přijely rovnou 4 vozy DTM poměřit síly a kdy jim to naše s Vláďou Vitverem za volantem ukázalo záda. Na časy, kdy nad Steinbachem burácel Plasův Judd. Na časy, kdy se tu Milan Svoboda, Václav Janík či Miloš Beneš radovali z absolutního vítězství. Mimochodem Milana tu mají stále jako vzpomínku na vodárně přibližně v polovině kopce a jména jeho ostatních rivalů jsou každý rok ozdobou poháru absolutního vítěze.

Po propršelém pátku byl první trénink stále na mokré, ale osychající trati. Většina jezdců volila radši velmi opatrnou jízdu, Glasbach za mokra je velmi zrádný a chyby opravdu neodpouští. Další dva tréninky už ovšem byly na suchu a začalo se zrychlovat. Ovšem taky se začal program pořádně natahovat vlivem německé preciznosti v čištění trati po četných nehodách a technických závadách.

Bohužel hned ve druhém tréninku cíl neviděl Karel Berger, jemuž se stala stejná závada jako loni ve švýcarském Ursanne. Příliš velké vrtání v jeho motoru vedlo k propálení stěn válců mezi sebou a teď mu musíme všichni držet palce, aby za 14 dní zvládl startovat v Itálii. Pro jeho tým je to i značná finanční rána přes rozpočet na sezonu.

Do bariér taky poslal Clio Dorde Vesnič, ale po dlouhé opravě byl znovu v neděli na startu. Technická závada postihla taky Sigrid Ferstlovou, když jí patrně šla chladicí kapalina do spalovacího prostoru, a skupina P3 v ME se tím smrskla jen na jedno auto, a sice to jejího manžela.

Tréninky se vlekly a vlekly, až v 19 hodin večer, prakticky se západem slunce, skončily. Ještě že se jedou tréninky tři, ale v neděli závodní jízdy jen dvě.

Ráno v neděli ještě drobně sprchlo, ale byla to jen tak malá přeháňka, že trať byla suchá celý den.

P1 Kat II.
Ve skupině P1 v trénincích absolutně dominoval Christian Merli. Držel si od konkurentů odstup a minimálně v tom druhém jsem ho viděl povolit plyn už před poslední zatáčkou u cíle. Klasická taktika, jak nevyložit karty na neděli. V boxech sršel úsměvy a byl spokojený. Konečně mu auto, zdá se, jede, jak by si přál. Trochu litoval, že nestartuje na domácím Trento Bondone jenž se aktuální víkend jede. Tým se mu trochu rozdělil protože s jeho FA30 tam startuje Thomas Pedrini. Má okolo sebe, ale ty správné nadšence a tak si Merliho i s jeho dvorním mechanikem Sarafinim vytiskli v životní velikosti a celý víkend tlačili na sociální sitě selfie s jejich dvojníky v Trentu.

Jenže v první závodní jízdě přišlo jedno velké baf od Joseby Iraoly Lanzagorty, který je po trápení v loňské druhé polovině sezony (od koupě novější specifikace Novy) zpět ve formě. Ono baf bylo zrychlení o víc než 5 vteřin proti tréninku a vyskočení na první místo před notně zaskočeného Merliho s rozdílem ani ne 0,1 s. Na dostřel se jim držel ještě Kevin Petit do vteřiny, ale pak už s výraznější ztrátou následoval domácí Alexander Hin a skupinu uzavíral Petr Trnka. Pro Petra to nebyl lehký víkend. V trénincích se držel na bedně, ale takhle jako ostatní zrychlit prostě nedokázal. Měl vcelku viditelný hendikep ve starších gumách Avon, které na studené trati nemají takový grip jako měkké Pirelli, na kterých jede jeho konkurence.

Do druhé jízdy Merli přezbrojil na nové gumy, ale moc první jízdu vylepšit nedokázal. Naštěstí pro něj ale Iraola formu neudržel a drobně se zpomalil. V součtu to tak vyšlo lépe pro Merliho.

Krátké vyjádření Christiana Merliho k závodu zde no a tady ještě Iraoli.

Třetí dojel Kevin Petit, který se po závodě podělil o několik myšlenek, že si velmi dobře vzpomíná, jak tu v roce 2024 prakticky zrušil svého Revolta, když ho sloupek pneumatik umístěných jako „antižáček“ na apexu zatáčky katapultoval přes svodidlo. Bojoval zdá se hlavně se svojí hlavou. Čtvrtý skončil Petr Trnka, který zabojoval, ale i tak se nedokázal dostat pod 2 minuty. Hina ale nechal půl sekundy v součtu za sebou.

P2 Kat II.
V P2 to celou sezonu pořádně skřípe mezi O Playem a Faustem Bormolinim. Zde těžko říct, kdo je ve výhodě. O Play má slabé auto na motor a snaží se limitovat všechny odpory, aby stačil silnějšímu Wolfu Fausta Bormoliniho, to ovšem od něj vyžaduje daleko větší jezdecké nasazení. Fausto se s Wolfem učí a přechod na turbo pro něj taky není lehký. V trénincích dominoval O Play a znalecky před cílem pouštěl plyn, aby nevyložil karty. I tak měl Fausta daleko za sebou.

V první závodní ovšem Fausto Bormolini nasadil tempo a pověsil se za O Playe do půl vteřiny. Z povzdálí to pozorovali Alonso Liste a David Dědek. David sice v tréninku byl rychlejší než Liste, ale v první závodní jízdě ho vytrestala suchá spojka jeho Ducati. Byl rád, že se dostal na kopec a teď bude muset ještě jednou. Rychle informoval za ním startujícího Fausta o jeho problémech a řekl mu, ať si drží větší odstup. Start vůbec pěkný nebyl. Jeho Nova zasmrděla a velmi pomalu se rozjela vůči trati. Fausto před startem v klidu pozoroval na telefonu závody formulí, vypadal vyklidněně, ale asi to byla jen taková hra. Bohužel hned v první zatáčce za startem udělal chybu, najel si na vnějšek zatáčky, což ho hodilo do špatné stopy do zatáčky za ní, a na studených gumách už nedokázal jeho Wolf zatočit. Ztráta gripu a tvrdý náraz do svodidel, následné klouzání podél svodidel a zastavení, konec hry. Poškození auta nebude velké, ale levné také ne.

O Play netušil, co se děje za ním u startu, a jel dál svůj závod. Výsledných 02:09,241 bylo o další 3 vteřiny rychlejší než už tak rychlá první jízda. Pro kontext, byla to taková palba, že se v absolutním pořadí napříč šampionáty vešel mezi Tonnyho Rolingera a nově startujícího Bodenmüllera na dvojici FA30.

Chyba Fausta Bormoliniho tak vynesla na druhé místo Alonsa Listeho a k radosti našich skončil David Dědek třetí. Škoda spojky, mohl si hezky zazávodit o druhé místo s Listem.

P3 Kat II.
Tam není moc co psát. Letos tu jedou jen Ferstlovi a po vypadnutí Sigrid v tréninku na motor už je to závod jednoho muže. Navíc Ferstl nezajížděl ani nijak moc zajímavé časy a skončil pro srovnání až za premiérově startujícím Bejdou ve skupině 5 cesťáků…

P4 Kat II.
Po vypadnutí Karla Bergera na techniku v tréninku už to byl jen souboj mezi Lukášem Studeným a Terezou Machovou. Lukáš si v trénincích držel víc než desetivteřinový náskok, ale ani tak úplně klidný nebyl. Všichni víme, že Tereza občas hodně překvapí a nejednou protivníky takhle druhý den po tréninku přeskočila. Tady to ovšem tak nebylo a Lukáš s převahou vyhrál.

Skupina 1 kat I.
Dříve to tu byla bašta silných siluet, nyní tu není z německých nic. Už dopředu je opět favorizovaný lídr šampionátu kat. I Reto Meisel. Perekovič ani Stefanovski na něj patrně tady stačit těžko budou. Trochu jsem doufal, že karty přijede rozházet Dan Michl, jenž tu a tam Reta stíhá, ale bohužel se nestalo. Igor Stefanovski trochu bojoval s autem, které na EH před týdnem dostalo pořádnou facku o svodidla a stále je dost poslepované.

Reto Meisel s převahou vyhrál. Druhý skončil Igor Stefanovski a třetí Perekovič. K radosti našich čtvrtý Pavel Kotek, jenž volí tuhle skupinu se svým slabším BMW E36 skrz její menší obsazenost. Trochu paradoxně si Pavel asi nejvíc zajezdil ze všech, když skoro vždy byl stažen na opravnou jízdu. Prakticky mu začal i docházet benzín, který si s sebou přivezl.

Skupina 2 kat I.
V téhle skupině je to asi jedna z největších letošních afér závodů do vrchu. Startuje tu Španěl Villa Garcia na továrním BRC, okolo kterého skáče rovnou tovární Bango. No tovární, ono Bango je garážník a udělal relativně sérii pár aut. Ovšem to jsou lehké závodní speciály z trubek, kapotáží připomínající hodně z dálky cesťák a motorem z motorky. Na jednom takovém ovšem teď postavil opravdové monstrum s turbo pohonnou jednotkou Honda s hromadou koní. Rám toho auta je už od pohledu na takové věci velmi slabý, prakticky každou jízdu rovnají geometrii. Je to hazard se životem, co bych čekal spíš ve skupině 1, a ne proti notně těžším a papírově slabším Porsche, které obvykle plní startovky skupiny 2. Hlavně proto se hromadí FIA stížnosti na tohle monstrum. Nebylo moc o čem, Villa přijel jako favorit.

Jenže kopce píšou občas zajímavé příběhy. Na start přijel také z Rakouska Thomas Strasser, který nedávno notně přestavěl svoje auto. Nyní je to VW Corrado s turbo motorem a pohonem na všechna 4 kola, patrně po vzoru svého kamaráda Karla Schagerla (jenž stále vyhlíží motor). Strassrovo Corrado má blok motoru VW s hlavou z motocyklu Hayabusa. Objemově je to 1.5 co točí 9500 otáček a turbo posouvá výkon až na 600 koní. Celková hmotnost velmi zajímavých 920 kg, to jen tak nějaká “čtyřkola” nemá.

Tréninky mluvily čistě pro Villu. Bojoval víc s technikou než se Strasserem a ten ho prakticky neohrožoval. Jenže první závodní jízdu bylo vše jinak. Villa se propadl časem v problémech a Strasser tam vypálil takový čas, že najednou byl druhý v cesťácích za Retem Meiselem. Komentátoři řvali nadšením a vysloužilo si to i velký potlesk mezi diváky.

Do druhé závodní jízdy dal Villa vše, zajel nejrychlejší čas cesťáků, až tak paradoxně rychlý, že byl pro srovnání 5 vteřin před Retem Meiselem a 8 vteřin třeba za Hinem. Totální sebevražda, která nějakým zázrakem neskončila zmuchlanou koulí trubek někde za svodidly. Jenže ani tak to nestačilo a Strasser o 0,03 s v součtu uhájil první místo ve skupině 2. Pro Villu to bylo asi až tak trpké, že se ani nedostavil na stupně vítězů. Reto Meisel se se mnou po závodě podělil o informaci, že už v italském Ascoli by měl Villa startovat ve skupině 1 proti němu. Bylo by to určitě víc fér než proti poršákům ve skupině 2, ale Glasbach ukázal, že až tak neporazitelný Villa na autě, které doposud vždy porazily jen technické problémy, kterých tyhle Bangovy věci mají většinou spoustu, není.

Za touhle dvojicí nestvůr jela svůj souboj klasická GTčka. Raith na Porsche vedl, ale na dostřel mu byl Permetinger na Z3. Tahle Z3 tu v roce 2024 v rukou německé kopcové legendy Weidingera prohnala Reta Meisela i Karla Schagerla. K tomu měl sice Permetinger daleko, ale i tak Raitha naháněl hezky, ač na něj nakonec nestačil. Za nimi už s odstupem Pitigoi, Roll, Hovemann, Gapp a Jerman. S Michalem Rollem jsem krátce mluvil před startem. Byl sice rozmrzelý z Villova auta, ale ve výsledku si to užíval. S Raithem a Pitigoiem udělali v podstatě jeden tým, pojí je přátelství a vtípky před startem mezi nimi jen létaly.

Skupina 3 kat I.

Ve skupině 3 letos velmi pěkně bojuje Marek Rybníček s Milovanem Vesničem. Lépe to většinou jde Markovi a taky do Glasbachu zamířil jako lídr kategorie I, tedy cestovních vozů, spolu s Retem Meiselem, se kterým mají identický počet bodů. Marek byl pod tlakem a potřeboval bodovat, aby mu Reto neuskočil. Potřebuje, aby se vrátil Ronnie Bratschi po nehodě v Al Fitu a Reta jaksepatří prohnal. Ovšem osud tomu chtěl jinak. V prvním tréninku Markova Fabie začala vynechávat. To se ještě povedlo opravit, ale v neděli spadlá svíčka do spalovacího prostoru znamenala konec v tomhle závodě a patrně bude mít tým hodně práce se postavit na start v italském Ascoli. Byla to velká škoda, protože v trénincích se naháněli s Vesničem v půl vteřině a jejich souboje jsou ozdobou aktuální sezony. Však na EH mezi nimi v součtu byly 0,2 s.

Jiří Theimer, který letos startuje se Škodou Fabii S2000 sice treninky dokončil, ale hned večer to zabalil a jel domu. Odešel mu nejspíš diferenciál a auto za jízdy silně vibrovalo.

Po vypadnutí Marka Rybníčka tak měl Milovan Vesnič cestu k vítězství a bodům absolutně otevřenou a taky toho náležitě využil.

Za ním už s odstupem 8 vteřin v součtu svedl souboj Wolk na Golfu s Noiem na Fiestě. V první jízdě rychlejší Noi, ale v té druhé Wolk. Tak těsně, až vyhrál Wolk jen o 0,05 s.

Skupina 4 kat I.
Ve skupině 4 je letos jasný lídr mladý exmistr Evropy Matija Jurišič. Ten si v téhle půlce sezony trochu zkomplikoval život, když na Španělsko a Portugalsko otevřel koně ve svém Peugeotu TCR a skočil do skupiny 3 proti Rybníčkovi. Logiku to dávalo. Jeho skupina byla prázdná a jel by za polovinu, tak proč se radši nepoprat o plné body ve skupině 3, kam navíc na Pyreneje nemířil Vesnič. Jen se v tom trochu přepočítal. Na Rybníčka nestačil a navíc mu FIA patrně dá 10 bodů penalizaci. Letos je pravidlo, že se nesmí performance skupina měnit víc než 1x, a to právě na Ecce Homo porušil startem zpět ve skupině 4.

Už v tréninku Jurišič s přehledem vedl a ukazoval, že to bude opět klasický závod v jeho podání, kdy nahání spíš skupinu 2 a skupinu 3 než své konkurenty ve 4. Jenže kopce opět píšou příběhy a jedním z největších tu byl Patrik Mayer!

V tréninku to vidět nebylo, ale v neděli ráno se asi probudil ve správné náladě. Hned ráno mu začali chodit gratulanti k jeho narozeninám a on si prostě stejně jako Lukáš Studený na Rechbergu chtěl dát dárek s tou bombou největší. Využil zaváhání Jurišiče a utekl mu s jeho maličkým Golfem rovnou o 3 vteřiny. Jurišič se to snažil druhou jízdu dohnat, jak jen mohl, ale marně. Jel tak bravurně, že skončil časem na úrovni Lukáše Studeného, ale i tak ho Mayer porazil o pouhé 0,4 s a ubral mu tak další cenné body v hodnocení mistrovství Evropy.

Za nimi už s odstupem dravě jedoucí Norbi Nagy a po brutální díře takřka jedné minuty Goldbach.

Skupina 5 kat I.
Ve skupině 5 má letos technickou převahu Vojtěch Bejda, který si pořádně nastudoval pravidla performance skupin a povedlo se mu TCR propsat až do skupiny 5. I tak to ale bodově nemá lehké. Tak nějak jsem čekal na Rechbergu, že to bude šňůra 25 bodů, jenže není. Sem přijel bojovat hlavně s Penidem a mladým Dordem Vesničem. Divoké karty mohli taky rozdat Lukáš Müller a Jindřich Pluhař, jejichž auta sice nemají takové parametry jako silnější část skupiny, ale umí občas překvapit. V tréninku byl rychlý Vesnič, ale patrně neudržel emoce a v posledním tréninku vyslal svoje Clio do svodidel. Nejrychlejší tak v tréninku byl Vojtěch Bejda, který na závěr tréninku došel na trať podívat se na nejrychlejší vozy. Podělil se o pár dojmů okolo respektu ke svým soupeřům i o tom, kterak jede spíš s rozumem než za hranicí svých schopností i auta.

Hned v neděli v první jízdě poslal do svodidel svoje Clio Penido. Rána to nebyla malá a patrně mají co do Itálie dělat. Vesnič do noci opravoval, ale povedlo se mu odstartovat.

I tak to bylo ale málo platné. Tahle trať Bejdovu TCRku prostě sedí, a tak s přehledem 4 vteřin na jízdu dominoval nad Vesničem. Za Vesničem silná Integra v polských rukou Mikolajczyka. Lukáš Müller a Jindřich Pluhař si utvořili vlastní závod mezi sebou. Jindrovi přestal fungovat zobrazovač zařazené rychlosti. Takže jeho jízda z části byla o počítaní od jedničky do šesti a zase zpět. První jízdu vedl, ale jen s náskokem pouhých 0,03 s. V té druhé ale Lukáš zabojoval a Jindrovi uskočil.

Po trénincích se Lukáš Müller ještě podělil o svou krizovku, kterak v sektoru, kde se říká u tribuny (ač tam letos asi skrz rozpočet není), málem do zatáčky nevešel a málem ho předběhl zadek auta. Natáhl si rameno a z rukou upletl vánočku. Teprve po rýpnutí týmového kolegy Lukáše Studeného však přiznal, že si popletl úsek trati a místo na vytočenou trojku do zatáčky zamířil rovnou na pětku.

Ostatní šampionáty

V Glasbachu se jelo také mistrovství Německa, Rakouska a Lucemburska. Ozdobou měl být start Patrika Zajelsnika, který patří k aktuálně nejrychlejším jezdcům v Evropě. Nemá auto podle ME regulí, tak jsem nějak čekal, že by tu mohl porazit Christiana Merliho. Jenže Zajelsnik se letos nedostavil. Ze silných tu byl Rakušan Lampert, který asi po ráně z minulé sezony pořád není tak úplně zpět, a ač má jeho auto lepší parametry než ME auta a v první jízdě si poradil ještě s Petrem Trnkou, nakonec skončil v závěsu za všemi P1 auty.

Moc hezky s Osellou PA30 s motorem Zytek LRM jezdí syn Alexandra Hina, Benjamin Noll. Nejrychlejší jízdu měl jen 3 vteřiny za svým otcem. Možná by měl Merli chystat třetí židli do P1.

Na Osellách FA30 se dále představili Tommy Rollinger, který už má s tímhle autem něco odjeto, a Michael Bodenmüller. Pro Bodenmüllera to byl první start ve „velkém“ autě. Navíc na špičkově připravené Oselle po Alexandru Hinovi. Celý víkend se učil a časy posouval. Noll byl ale hodně jinde. Alespoň však zvládl využít chyby Rollingera v první jízdě a porazit ho.

Krásně rozjetý závod měl taky Bastian Voss na starším Tatuusu Master. Ten se dokázal v první jízdě vklínit mezi O Playe a Fausta Bormoliniho. Do druhé jízdy zrychlit jako O Play nedokázal, ale 2:11,799 je na dvoulitrovou formuli hodně krásný čas. Tím spíš, když tak nechal vteřinu za sebou v součtu Tonnyho Rollingera.

Závody v Glasbachu mám vždy velmi rád, pořadatelé se tu snaží a vždycky je to hodně vidět na tom, jaký jsou tým u startu. Jak se všichni zdraví a respektují. Tenhle týmový duch pořadatelů často na jiných tratích necítím a velmi pak chybí. Je vidět, že tu chybí prostředky, ale rozhodně ne odhodlání to dělat dál. Skrz finance se už před lety rozhodli dělat ME jednou za dva roky, takže si patrně od Glasbachu příští rok bohužel zase dáme pauzu. Jen by tihle Němci z NDR nemohli být tak zoufale pomalý na úklid trati a uklízení nehod. Malý náraz Fordu Focus do svodidel ve druhé zatáčce prakticky přímo před odtahovým vozem znamenal víc než hodinové zdržení, kdy na trať napochodoval tým lidí, který flexami odřezával svodidlo, a po chvilce i z náklaďáku došlo k zatloukání nových stojek svodidla. U nás by se nad tím patrně mávlo rukou, a když by někdo nadával, tak by se tam dal balík slámy během pár minut.

Cirkus mistrovství Evropy už teď vyhlíží další závod v italském Ascoli. Pro našince je to 1200 km. Takže sice mají teď jeden víkend pauzu, ale stejně hned po něm balí a jedou. Nezapomeňte fandit na Telegramu, i v Ascoli se vás pokusíme informovat, jak to jen půjde.