Ilirská Bistrica 2025

Mistrovství Evropy se pomalu posouvá do svého finále – předposlední závod se tento víkend odehrál ve slovinské Ilirské Bistrici. To je na Slovinsko poměrně větší město, kousek od hranic s Chorvatskem a přímo na cestě do Rijeky. V minulosti se někteří jezdci rádi bavili celníky na hranicích, když se vydávali v plavkách s ručníkem kolem krku na skútru k moři na koupání. Pro celníka působilo poněkud zajímavě potkat člověka jen v plavkách, bez trička, na skútru s českou poznávací značkou, který mu ještě zahlásil, že jede „na otočku k moři“. Letos se nic takového moc nekonalo – celý pátek byly přeháňky a bouřky.

Místní trať má poněkud nestandardní profil. Není zde velké převýšení, kousek se jede dokonce i z kopce. Ve spodní části bývala rychlejší pasáž, kterou museli pořadatelé zpomalit retardérem z pneumatik. Po ní následuje horizont, několik rychlejších zatáček mezi houštinami a loukami, série tří vraceček a pak znovu rychlejší horní část trati lemovaná skalou, kde se opět musel přidat retardér, aby rychlost vozu nebyla příliš vysoká. Závěr tvoří rychlá pravá táhlá zatáčka do cíle, kde auta často vyjíždějí až do svodidel ve snaze vylepšit na posledních metrech čas. Spodní část před pár lety úplně „zabil“ kruhový objezd, který vyrostl v jedné z nejzajímavějších pasáží, a tak trochu nechápu, proč tam za ním stále nechávají retardér. I kvůli této změně už nemá moc smysl hledět na rekordy z minulosti.

Páteční přejímky

Byly, řekl bych, poklidné. Pár místních se pokusilo přihlásit do ME, ovšem poněkud nešťastně. Jedním z nich byl po roce znovu Grudnik s velesilným Cliem. Jenže ten má uvnitř vozu značně divoce upravený rám, aby se tam vůbec vešel. Pak tu bylo několik otevřených Radicalů, ovšem ty neměly spojovačky na ramenech. Konstrukce auta to vpředu ani neumožňuje a před tím by patrně komisaři přivřeli oči, ovšem boční neprůrazné desky chyběly, a tak šance auto zapsat do ME nebyla. I tak si ovšem komisaři dali práci a vše dotyčným vysvětlili. Tento přístup celkem oceňuji – lidé málo studují pravidla a taková trpělivost ze strany komisařů v ME léta chyběla. Překvapením pro mě byl start mladého Bicciata, který nás loni bavil výkony v Cliu, jenž letos sedlá Penido Lopez. Bicciato skoro celou sezónu stavěl Hyundai i30N TCR, který se mu nějakým kouzlem podařilo postavit tak, že se vejde do group 4 (vozy TCR až na výjimky spadají do group 3 a mnohdy i 2). Tím se dostal do skupiny nejen proti svému legendárnímu otci na Lanceru, ale také proti ex-mistrovi ME Jurišićovi, který tam výraznější konkurenci nemá celý rok. K potěše nás archivářu se zde také objevil ex mistr ME Niko Pulić na Lamborghini.

Sobota

Na start se postavilo cca 250 závodníků. Pořadatelé byli značně optimističtí a start tréninku posunuli na 10. hodinu. Fajn pro týmy, které dospávaly deficit z cestování, jenže horší na trati, kde každé druhé auto sejme sloupek gum v retardéru. Hned zaváděcí auto mělo přes cílovku ošklivou nehodu a následovalo snad 40 minut zdržení. Na oslizlé trati pak celkem tvrdě havaroval mladý Bicciato, naštěstí stihl auto opravit. Zdržení byla co chvíli a organizace byla naprosto zoufalá. Traťáci často spoléhali na to, že červenou vlajkou mává úsek níž, jenže ten ji nemával, a tak jsme tucetkrát mohli vidět nebezpečné situace hrozící kolizí dvou a někdy dokonce tří aut.

Na závěr první tréninkové jízdy se přihnala bouřka. Mokrý závod nikdo nevyhlásil, a tak špička dojížděla na suchých gumách. Christian Merli trochu nekolegiálně předjížděl v předstartovním prostoru, aby měl co nejméně vody. Iraola jel měnit gumy a start vůbec nestihl. Kevin Petit jako poslední dojížděl v potocích vody krokem. Do druhého tréninku na začátek mezi historiky pustili Iraolu, ten měl ovšem nehodu, kdy v malé rychlosti doklouzal do svodidel. I tak ovšem značně poničil své auto. Trať začala znovu vysychat a znovu se bouralo ve velkém. Nakonec padlo rozhodnutí, že otevřená auta pojedou jako první v neděli jako předskokani.

Neděle

V neděli se startovalo v 8 hodin, ale i tak bych pořadatele nazval optimisty. Včera jsme dvě jízdy nestihli, tak pojďme zkusit 2,5 dnes…

Trať byla souvisle suchá, ovšem Ilirská je proslulá ranní mlhou. Otevřená auta tedy nastoupila do tréninku s tím, že se budou topit v mlze a ještě z ní bude vystupovat slunce přímo proti jezdcům. Na to bohužel doplatila Tereza Machová, které se stejně jako několika jiným jezdcům zamlžilo hledí. Když jí následně na rovince do ostré zatáčky posvítilo světlo přímo do očí, jela zcela naslepo a bohužel skončila ve svodidlech. Přední deska, rameno, ráfek i přední kapotáž vzaly za své a šance auto ještě opravit také.

Celý den provázela série velmi ošklivých nehod, selhání traťových komisařů a diletantství. Program se táhl a nakonec nejrychlejší auta dojížděla při západu slunce v 7 večer. Po Ursanne, kde to bylo o půl osmé, je to sice trochu lepší, ale i tak k zamyšlení, jestli by placky neměly mít světla.

Za sejmutí retarderu by mělo být 45s penalizace, ovšem někomu ji dali a někomu ne. Totální bordel ...

Kat. I – Group 5

Do této kategorie se přihlásila celá řada místních jezdců, takže vznikla velká konkurence. Naše barvy tu hájili Michal Špilka a Lukáš Muller na Octaviích. Pod tlakem zde byl Penido Lopez, který je bodově na třetím místě a má na dostřel Jurišiće (ten jede group 4). Penido ovšem nestačil na Geiera s rychlou Hondou Civic na turbu a musel se spokojit s druhým místem. Třetí skončil Mayer na další Hondě Civic. V silné konkurenci pak Lukáš Muller bral 7. místo a Michal Špilka poslední, 9. místo.

Kat. I – Group 4

Tady jsem byl velmi zvědavý na souboj Matijo Jurišić vs. Lukas Bicciato. Jenže po ráně v tréninku a poslepování auta už Bicciato patrně neměl takové ambice. Objevil se ale další vyzyvatel – Michael Tautscher na Lanceru, který v součtu skončil 2 vteřiny za Jurišićem. Třetí místo bral Norbert Nagy na turbo BMW e46, už ale s větší ztrátou. Jurišić si tak vybudoval komfortní náskok 16 bodů na třetího Penida Lopeze.

Kat. I – Group 3

Podle očekávání dominoval O’Play. Druhý skončil Vesnič a s větší ztrátou na něj dojel Rybníček. Tady bych řekl, že opět zaspala organizace – v horním retardéru jsem viděl, jak Vesnič srazil sloupek pneumatik, za což zde bývá penalizace. Ta ovšem udělena nebyla. Škoda, protože by to prohodilo pořadí mezi Rybníčkem a Vesničem. O’Play už má v ME značný bodový náskok. Jurišić na něj ztrácí 19,5 bodu, ale to se ještě může v Buzetu změnit.

Kat. I – Group 2

Zde s přehledem dominoval Karol Krupa na Fabii, následovaný Kevinem Raithem a Matevžem Čudenem na Porsche. Za nás v této kategorii startoval Jiří Theimer, který po Ursanne odstranil neduhy své zadní nápravy a pochvaloval si, že se auto značně zlepšilo. Navíc je zde příslib ještě razantnější přestavby na příští rok, na kterou jsem velmi zvědav. Ze Slovinska si odváží 6. místo. Michal Jindra v druhé jízdě ve spodním retardéru trochu poškodil své Porsche a skončil 8.

Kat. I – Group 1

V této části sezony už zcela dominuje Ronie Bratchi a ve Slovinsku tomu nebylo jinak. Zajel dva naprosto konzistentní časy (rozdíl 0,6 s), oba pod hranicí rekordu (který tu, jak jsem psal výše, nemá úplně hodnotu). Přesto zajel tak výborně, že skončil celkově 5. a za sebou nechal i Fausta Bormoliniho. Před ním dojela jen nejrychlejší skupina 4 placek. Člověk by řekl, že velký Lancer bude v retardéru nemotorný – ale nebyl. Druhý skončil Schagerl, který v první jízdě dost nebezpečně trefil sloupek pneumatik na rovince před první ostrou vracečkou. Naštěstí to ustál. Třetí dojel Rožalski.

Kat. II – P4

Tady je to tradičně česká trofej: David Dědek, Tereza Machová a Lukáš Studený. Tereza bohužel po druhém tréninku odstoupila. Překvapením byl Lukáš v první závodní jízdě – v táhlém pravém oblouku riskoval poněkud víc, málem orazítkoval svého Ligiera do svodidel. „Myslel jsem, že to na čtyřku půjde. Ale asi to není dobrý nápad,“ komentoval to. Díky tomu se dostal jen o vteřinu za Davida. Do druhé jízdy už jel víc na jistotu a zajel horší čas. David naopak dokázal ještě zrychlit.

Kat. II – P3

Celou sezónu je to v duchu kontumačního vítězství jediného muže – Karla Bergera. Tomu ovšem v Ursanne odešel motor a narychlo ho nahradil záložním, méně výkonným. V Ilirské potřeboval udržet za sebou dvojici Ferstlových formulí. To by asi nebyl problém, ale nakonec ho zradily pneumatiky. V první závodní jízdě měl co dělat, aby auto ubrzdil do ostré zatáčky. V další bylo složité odřazení do jedničky a na závěr ve třetí vracečce skončil v hodinách s velkou ztrátou. Do druhé jízdy Karel vyměnil značku pneumatik a zabojoval, ovšem i tak souboj s Ferstlem prohrál o 2 vteřiny. Škoda hodin – bez nich by asi vyhrál, i kdyby se cestou na 10 vteřin zastavil…

Kat. II – P2

Zde Fausto Bormolini tradičně sbírá plné body. Opět ve startovce Szasz a Napione, kteří ho sice neohrozí, ale zaručí doplnění startovní listiny na plné body. Napionemu navíc po první závodní jízdě selhala technika a odstoupil. Fausto v druhé jízdě chyboval – trefil zadním kolem retardér a celá formule na chvíli skočila do vzduchu. Následně málem šel ještě o svodidla, naštěstí to ale ustál a bere první místo.

Kat. II – P1

Na start se postavila čtyři auta. Doufal jsem v Corentina Starcka, který překvapil v Ursanne, ale ten dal přednost startu v Turckheimu, kde vyhrál. Přijeli tak oba Petiti, Merli a Iraola. Iraola si po trápení v Ursanne spravil chuť vítězstvím na domácím závodě před týdnem, kde zlepšil svůj vlastní čas. Tady ho ale auto opět vytrestalo – ve spodní ostré zatáčce v tréninku havaroval. Poškozené auto do noci pomáhal opravovat jak tým Merliho, tak Kevina Petita, ale Iraola už nedokázal konkurovat špičce. Tato trať je spíš pro turboauta, která lépe zrychlují z ostrých zatáček a retardérů. Merli tu byl v nevýhodě. Navíc se mu v první závodní jízdě sekal plynový pedál, do druhé pro jistotu vymetl neuklizený retardér po Faustovi Bormolinim a ještě ho zlobila elektronika. Smutný víkend pro mistra…

Po první jízdě

• Seb Petit – 2:08.916
• Kevin Petit - 2:09.237
• Christian Merli – 2:09.800

Ve druhé jízdě

• Kevin Petit – 2:07.620
• Seb Petit – 2:08.835
• Christian Merli – 2:08.835

V součtu tak Kevin Petit díky druhé jízdě ovládl konečné pořadí, Seb Petit skončil druhý a Christian Merli se protrápil na místo třetí.

Občas se to tak semele a o titulu rozhodne náhoda/štěstí nebo diletanství, mám takový dojem, že tento rok to bude to diletanství, kdy Fausto Bormolini ač pokosil retarder nedostal penalizaci. Bere plné body a v Buzetu to bude mít Christian Merli velmi těžké.