Jak je na tom mistrovství Evropy z pohledu bodů?

Máme za sebou prvních šest závodů mistrovství Evropy v závodech do vrchu z celkových deseti, a tak je nejvyšší čas začít trochu bilancovat. Podívat se na průběžné pořadí, zhodnotit, komu se zatím daří, kdo potvrzuje roli favorita a kdo naopak zůstává za očekáváním.

Bodování evropského šampionátu aktuálně funguje tak, že vozy jsou rozděleny do dvou hlavních kategorií. Kategorie I je určena pro produkční soutěžní vozy (tedy vozy vycházející z produkčních vozu automobilek), zatímco prototypové závodní vozy spadají do kategorie II. Každá z těchto kategorií se dále dělí do několika skupin podle takzvaného Performance Faktoru.

Performance Faktor vychází z celé řady parametrů daného vozu - od hmotnosti, přes výkon a otáčky motoru až po aerodynamické prvky. Zjednodušeně řečeno platí, že čím nižší číslo PF má vůz uvedené v přihlášce, tím výkonnější skupiny se týká.

Jezdci v jednotlivých závodech získávají body ve svých skupinách. Vítěz bere 25 bodů, druhé místo je za 18 bodů, třetí za 15, čtvrté za 12, páté za 10 a šesté za 8 bodů, sedmé za 6 bodů, osmé za 4 body, deváte za 2 body a konečně desáte za 1 bod.

Důležitým pravidlem je také minimální obsazenost skupiny. Plný počet bodů se přiděluje pouze tehdy, pokud jsou ve skupině alespoň tři vozy, které byly přihlášeny, prošly technickou přejímkou a skutečně odstartovaly alespoň do jedné tréninkové jízdy. Pokud je takových vozů méně, udělují se pouze poloviční body. Vítěz tak v takovém případě získává 12,5 bodu.

Protože se letošní sezona skládá z deseti závodů, započítává se do konečného hodnocení jeden škrt. Každý jezdec si tak může odečíst svůj nejhorší výsledek sezony - může jít i o neúčast v závodě. Výjimkou je diskvalifikace, kterou škrtnout nelze.

Diskvalifikace má navíc ještě tvrdší dopad. Pokud je jezdec během sezony více než jednou definitivně diskvalifikován ze závodu mistrovství Evropy kvůli porušení předpisů, bude vyřazen z konečné klasifikace šampionátu.

FIA zároveň zpřísnila pravidla týkající se změn skupin v souvislosti s Performance Faktorem. Pokud je při technické kontrole zjištěna chyba nebo nesprávný údaj v technickém listu Pf a oprava vede ke změně skupiny, je jeden takový případ během sezony tolerován a jezdec obdrží varování. Každý další takový přesun už znamená penalizaci 10 bodů v hodnocení mistrovství Evropy. Pravděpodobně jde o reakci na snahu o taktizování se zařazením vozů do jednotlivých skupin.

V případě bodové rovnosti nerozhoduje počet absolutně rychlejších časů, ale kvalita umístění ve skupině - nejprve počet vítězství, poté druhých míst a tak dále.

Značně diskutabilní je ale samotný princip hodnocení, kdy v mistrovství Evropy nemusí zvítězit absolutně nejrychlejší auto na kopci. Část jezdců i fanoušků zastává názor, že titul by měl automaticky patřit tomu, kdo je na trati nejrychlejší. Já se ale domnívám, že mistr Evropy může vzejít z kterékoliv skupiny, protože šampionát není jen o čisté rychlosti, ale také o schopnosti pravidelně sbírat body, zvládat tlak, číst průběh sezony a proměnit výkonnost v dlouhodobý výsledek. Pro toho, kdo je skutečně nejrychlejší napříč kategorií, FIA navíc vypisuje ještě ocenění Best Performer.

Z toho důvodu podle mě dává smysl rozlišovat mezi „mistrem“ a „nejrychlejším jezdcem“. Mistr Evropy je ten, kdo v rámci pravidel nejlépe zvládne celou sezonu a nasbírá nejvíc bodů. Best Performer je naopak ocenění pro toho, kdo v rámci své kategorie předvádí nejvyšší čistou rychlost. Obě hodnoty jsou důležité, ale nejsou totožné.

Tak praví úvod do bodové problematiky a teď už se přesuneme k tomu jak na tom kdo je. Jelikož už máme větší část sezony za sebou dovolím si bilancovat už rovnou s jedním škrtem.

Kategorie II

1. místo - Christian Merli P1 - 125 bodu

Může se zdát, že se ve skupině P1 velmi tvrdě závodí - vždyť i poslední dva závody byly mezi Iraolou a Christianem brutálně těsné. Pravdou ale je, že Christian má prakticky plný počet bodů. Škrtá si pouze 15 bodů za 3. místo v Portugalsku, kde ho zlobila technika. Navíc se na autě prakticky při každém závodě mění detaily, a Christian má tak evidentně stále prostor pro testování. Klidně si tak může dovolit přenechat Iraolovi nějaké to vítězství a natestovat si auto tak, aby mu znovu nestačil vůbec nikdo. Aktuálně tedy má 140 - 15 = 125 bodů.

2. místo - Antonino “O´Play” Migliuolo P2 - 111 bodů

O’Play je pro mě největším překvapením této sezony. Jezdec, který dlouhá léta seděl v postupně se zrychlujícím Mitsubishi Lanceru, s nímž nakonec minulý rok získal i titul mistra Evropy. Pro aktuální sezonu se mu podařilo sehnat otevřené auto Nova Proto NP03, tedy malobjemovou lehkou „placku“ s motorem Aprilia z motocyklu. Hned od prvního závodu projevuje neuvěřitelnou schopnost přizpůsobit svůj jezdecký styl přechodu od těžkého vysokého „myšáka“ k lehkému prototypu. A co víc - jeho auto spadající do skupiny P2 rozhodně není na horní hranici PF bodů. Konkrétně má 77, přičemž hranice je 70. Musí tedy bojovat s mnohem výkonnějšími vozy, jako je třeba auto Fausta Bormoliniho. I tady O’Play znovu předvedl svůj um. Auto totiž maximálně „odbrzdil“ na odporech. Postavil vůz do záporného klínu, zvedl předek a pustil tak více vzduchu pod auto. Tím snížil aerodynamický odpor podlahy a o něco zlepšil přítlak na zadní nápravu. Auto postavil na výrazných odklonech a dalších prvcích, aby co nejvíce potlačil valivý odpor kol. Jenže s takovým nastavením je to pak velmi o rukách jezdce, který to musí dokázat uřídit. Kdyby tímto způsobem vybojoval titul, moc bych mu to přál, ale souboje svádí s Faustom Bormolinim a navíc ho ve Španělsku porazil i Jordi Moreno. Aktuálně má 129 bodů, škrtá 18 bodů, tedy 111 bodů.

3. místo - Joseba Iraola Lanzagorta P1 - 91 bodů

Iraola je už stálice a zároveň první jezdec, který do mistrovství Evropy zavítal s prototypem s turbomotorem. Aktuální auto představil loni ve švýcarském Saint-Ursanne a od té doby si s ním užil i své. Technické závady, nehoda v Ilirske Bistrici a tak dále. Letos je ale zdá se zpět ve skvělé formě. Vítězství v Portugalsku, těsná prohra s Christianem v Německu a ještě těsnější v Itálii. Je ve špičkové formě. Aktuálně má 103 bodů, škrtá 12 bodů za ne zrovna povedený úvodní závod v Rakousku, tedy 91 bodů.

4. místo - Lukáš Studený P4 - 86 bodů

Lukáš je aktuálně náš nejlepší reprezentant v kategorii II (pokud bereme v úvahu škrtání závodů, bez škrtání by tato meta patřila Tereze Machové a sezona ještě neskončila) a prožívá nejspíš svou nejlepší závodní sezonu vůbec. Hned v úvodu sezony se mu velmi povedl závod v Rakousku, kde si k narozeninám dopřál plný počet bodů. Na domácím Ecce Homo ho porazil Karel Berger. V Německu Lukáš bral plný počet bodů poté, co Karlovi odešel motor, a aktuálně v Itálii byl opět poražen Karlem Bergerem. Lukáš má 86 bodů a škrtá si neúčast na jednom ze dvou kopců v Pyrenejích, kam se nedostavil. Ono táhnout tenhle cirkus z dílny, kde opravujete auta, dá zabrat a úplně se to neslučuje s 16denní závodní dovolenou na dvojzávod Španělsko-Portugalsko.

5. místo - Tereza Machová P4 - 75,5 bodů

Tereza letos jede už svou 6. sezonu v Normě M20F a čím dál častěji nás děsí tím, že je to její poslední sezona. Není žádným tajemstvím, že je zasnoubená s Michalem Jindrou, a tak už začíná nahlížet do zcela jiného dobrodružství než toho za volantem. Tereza je osobnost, která, když se správně naštve, dokáže ostatní velmi zaskočit velkým rozdílem času mezi tréninkem a závodní jízdou, nebo rovnou mezi jízdami. Minulý rok si s tátou Radimem v Evropě opakovaně vyžrali pořádnou porci smůly, tak jim přejme letos už jen vše dobré. V aktuální sezoně je Tereza jediná, kdo poctivě objíždí všechny závody z P4. Poprvé se vypravila i dolů do Španělska a Portugalska. V tomhle se sluší smeknout i před Radimem, protože jestli opravdu objede vše, tak to pro Radima se soupravou bude porce kolem 16,5 tisíce km.

6. místo - Fausto Bormolini P2 - 83 bodů

Fausto Bormolini loni už sahal po vysněném titulu, ale v posledním závodě Christian sestoupil do P2 a titul mu za mě celkem po právu sebral. Při tom, jak těžkou sezonu měl Christian v P1 a jak si Fausto do skupiny doplňoval Renza Napioneho ze závodního důchodu, to zkrátka muselo vyústit v třaskavý Buzet. To je ale už minulost. Na letošní rok Fausto vyměnil techniku a aktuálně sedí v krásném Wolfu Mistral, se kterým svádí napínavé souboje s O’Playem. Provází ho však také smolná sezona, kterou už rovnou začal označovat za učící. Holt není snadné po létech převážně v Reynardu Nipon s atmosférickým motorem usednout za volant tak odlišného auta s turbomotorem. Ve Španělsku dostal diskvalifikaci poté, co nerespektoval červenou vlajku a narazil na trati do stojícího vozidla, které startovalo před ním. Fausto vlajku přehlédl, nebo si to alespoň myslím - profesionál jako on by rozhodně neudělal takový přešlap, že by ji ignoroval úmyslně. Tak či onak, vznikla škoda na cizím voze, takže to FIA musela nějak řešit. V Německu měl nehodu poté, co vcelku nečekaně vyjel mimo ideální stopu a v druhé zatáčce už se pak nevešel na trať. Snad už u něj letos budeme svědky jen hezkých soubojů s O’Playem a méně takových smutných chvil. Aktuálně má 83 bodů a škrtá si 0 za Německo, kde havaroval.

7. místo - José Alonso Liste P2 - 81 bodů

Alonso u nás není až tak známé jméno, tedy pokud bereme v úvahu tohoto Alonsa a ne toho z F1. Já jsem ho dříve vídával startovat v Ginettě u něj doma ve Španělsku, případně na blízkých závodech, jako jsou Portugalsko, švýcarské Saint-Ursanne nebo francouzské Col St. Pierre. Minulý rok začal jezdit s formulí Tatuus F3 T318, ale v Evropě startoval jen poněkud příležitostně. Letos už startuje aktivněji, ale Ecce Homo nejspíš kvůli vzdálenosti vynechal. Umisťuje se v P2 většinou až za Faustem Bormolinim a O’Playem, ale na posledním závodě v Itálii se mu po napínavém souboji podařilo Fausta přece jen udolat. Aktuálně má 81 bodů a škrtá si 0 za neúčast na Ecce Homo.

8. místo - Petr Trnka P1 - 73 bodů

Petr Trnka měl smolnou předminulou sezonu, tu minulou pak po selhání motoru na úvodním podniku našeho mistráku rovnou zabalil. Teprve v září představil novou techniku pro aktuální sezonu. Jedná se o Nova Proto NP01 s motorem EMAP Turbo Honda jako pohonnou jednotkou. Po řadě sezon v Normě s atmosférickým silným Mugenem se Petr musí učit zcela novému jezdeckému stylu. Navíc se týmu letos nedaří dostat k lepším pneumatikám, jako jsou ty od značky Pirelli, a tak doposud jedou na gumách Avon. Petr začal v Rechbergu, kde tak nějak on i ostatní okolo čekali, že po roční pauze a s tak odlišným autem pojede spíš pro horší výsledek, jenže se v něm docela spletli. Poradil si totiž hned s Hinem i Iraolou a skončil na stupních vítězů. Silná motivace, a pak hned rána osudu ve Španělsku. V mírné zatáčce po rychlém úseku, ve kterém se akceleruje z retardéru, Petrovi prasklo špatně svařené vahadlo na zadním zavěšení. Auto nezatočilo a ve vysoké rychlosti havarovalo do svodidel. Následovala cesta ze Španělska do Francie přímo do továrny Nova Proto na opravu auta a další víkend už na start v Portugalsku, kde Petr dokázal zajet druhé místo. Neuvěřitelné po takové ráně pouhý týden předtím, kdy mu auto prakticky selhalo pod rukama. Čekal bych ztrátu důvěry v auto, ale Petr to komentoval tak, že mu právě pomohlo, že se na závadu přišlo a věděl, čím to bylo. Následovalo druhé místo na domácí trati, čtvrté místo v Německu a poněkud větší smůla si ho našla v italském Ascoli s 5. místem. V Itálii měl velkou krizovku v druhé zatáčce, kde auto jen zázrakem udržel na asfaltu, a pak už se špičkou držet krok nedokázal. Snad se na něj i tým teď už přece jen usměje více štěstí. Petr má aktuálně 73 bodů a škrtá si 0 za nehodu ve Španělsku.

9. místo - Kevin Petit P1 - 72 bodů

Rychlý Francouz ze slavné závodní rodiny Petitu, mladší bratr Sebastiana Petita, jede aktuálně už třetí sezonu v královské kategorii. Letos začal slibně druhým místem v Rakousku za Christianem. Ve Španělsku ho v deštivé ruletě, která skvěle nahrála Hinovi, navíc porazil i Iraola, a Kevin tak bral čtvrté místo. Tím se to pak tak nějak celé pokazilo. V Portugalsku měl ošklivou nehodu v tréninku, po které auto jen tak tak připravili na závod, kde z toho bylo opět čtvrté místo. Hledání různých lepších nastavení vozu zašlo až tak daleko, že samotný výrobce auta Kevina varoval, aby se v nastavení vrátil zpět. To nejspíš zapříčinilo i čtvrté místo na Ecce Homo a v Německu. Kevin navíc přiznal, že o víkendu bojoval i s psychikou, protože měl na paměti svou nehodu z této trati v Glasbachu před dvěma lety kdy po katapultu o sloupek pneumatik na apexu zatáčky prakticky zlikvidoval svého Revolta. V italském Ascoli startoval poprvé a navíc kvůli poruše neodjel jeden trénink. Nicméně v cíli prozradil, že v nastavení auta trochu ustoupili zpět, a vyšlo to na krásné třetí místo, kdy prostě na rozjetého Iraolu s Christianem nestačil. Snad teď už bude jezdecky zase růst. Kevin má 84 bodů, škrtá si 12 bodů za jedno ze čtvrtých míst, celkově tedy 72 bodů.

10. místo - Karel Berger P4 - 68 bodů

Karel letos neprožívá zrovna dobrou sezonu, a to jak bodově, tak finančně. Přes zimu dost zainvestoval do motoru do Oselli, se kterým cílil na nejvyšší mety po přestupu z P3, kterou jel loni, do P4, kterou jede letos. Všichni se asi těšili na vyrovnané souboje s Lukášem a Terezou. Do Rakouska Karel odjížděl relativně krátce poté, co ho doktoři odlehčili o slepé střevo. Španělsko a Portugalsko kvůli finanční stránce vynechal a teprve na Ecce Homo se mu povedlo porazit Lukáše a připsat si plný počet bodů. V Německu bohužel v tréninku došlo k propálení stěny bloku mezi válci, následovalo rychlé stavění dalšího motoru a rána přes rozpočet před italským Ascoli. Ovšem vyplatilo se a z Itálie si Karel odváží druhý letošní plný bodový zisk. Teď už potřebuje pořádně bodovat, pokud chce v P4 porazit Lukáše. Karel má tedy aktuálně 68 bodů a škrtá si buď absenci na Pyrenejích, nebo selhání motoru v Německu, tedy 0.

Kategorie I

1. místo - Reto Meisel skupina 1 - 125 bodů

Reto Meisel už léta závodí se svým Mercedesem a je také ozdobou nejedné startovky - a není divu, když jde o sesterskou stavbu po boku legendárního Plasova BMW. Stejně jako v případě George Plasy je i v tomto autě podélně vpředu umístěný motor V8 Judd o objemu 3400 ccm z vytrvalostních závodů, který doslova zpívá ve vysokých otáčkách.

Reto ale v této sezoně našel přemožitele, a tím byl Ronie Bratchi na silném Lanceru. V Rechbergu mu Ronie vcelku bezkonkurenčně ukázal záda. Dalo se čekat, že to pravděpodobně bude pokračovat celou sezonu, když na trati jako Rechberg, kde by měl být Reto ve výhodě, zadominoval právě Ronie. Jenže Ronie udělal chybu v Al Fitu. V úseku, kde bývá vlhko od vodopádu poblíž trati, trefil beton a tím se vyřadil z velké části sezony. Pro kontext: Ronie teď staví auto do nového skeletu, ale nejspíš se objeví už v Polsku. Na Rechbergu si také s Roniem poradil Niki Zlatkov na Audi Quattro Pikes Peak, ale ten už to zopakovat nedokázal a vše pro něj skončilo selháním motoru na Ecce Homo. Tím Reto přišel o hlavní konkurenci a začal sbírat plný počet bodů. Jisté vidle mu do toho mohl hodit Villa poté, co byl v Itálii přeřazen k Retovi do skupiny 1, jenže Villovi to na trati chytlo plamenem, a Reto tak opět bral plný počet bodů po tom co mu shořela konkurence.

Každopádně lze očekávat, že pokud se Ronie vrátí a Bango (Villův šéf) bude mít chuť v sezoně pokračovat, tak to Reto už nebude mít tak snadné. Aktuálně tedy má 140 bodů a škrtá si první závod, kde bral 15 bodů.

2. místo - Marek Rybníček skupina 3 - 115 bodů

Marek Rybníček je naše hlavní želízko v ohni, pokud jde o to konečně po letech získat mistra, ale vůbec to nemá lehké. Reto mu aktuálně bodově utíká, ale sezona ještě zdaleka neskončila.

Marek byl do role favorita skupiny 3 pasován poté, co si loni koupil novou Škodu Fabii a O’Play oznámil přechod do otevřených aut. Nicméně ani Marek to neměl tak jednoduché. Hned v Rakousku skvěle zajel domácí Didi Strnad a přes Evropskou skupinu 3 se přehnal. Před Marka se tam v napínavém souboji dostal i Milovan Vesnič. Pak už ovšem přišly hůře obsazené Pyreneje, kde Marek asi nečekal, že Matija Jurišić k němu skočí ze skupiny 4 do skupiny 3. Byl z toho vcelku napínavý souboj, když hned v první jízdě v Al Fitu Markovi Jurišić nadělil 1,5 sekundy. Oba to katapultovalo vzhůru výsledkovou listinou. I taková esa jako Fombona na Audi DTM nechali za sebou. Naštěstí pro Marka se mu lépe vyvedla druhá jízda v turbulentním počasí, a tak uhájil vítězství. V Portugalsku to bylo ještě napínavější. V první jízdě byl opět rychlejší Jurišić, ale jen o pouhou půl sekundu. Druhá jízda vyšla lépe Markovi a nakonec z toho bylo vítězství o 0,2 s na Markově straně.

Následovalo domácí Ecce Homo. Jurišić se vrátil do skupiny 3, ale objevil se znovu Vesnič jako vyzyvatel z Rechbergu. V první jízdě byl rychlejší Marek, ve druhé Vesnič, a nakonec z toho bylo Markovo domácí vítězství jen o 0,23 s.

Do Německa tak Marek přijížděl opět bojovat s Vesničem, ale osud tomu chtěl jinak. V tréninku se objevily technické problémy a nakonec vše vyústilo v první závodní jízdě v katastrofu v podobě upálené svíčky, která spadla do válce. Hybášek si tak dal maraton se stavbou nového motoru na další podnik do Itálie.

Do Itálie však nedorazil Vesnič, a pro Marka to tak byl patrně první závod letošní sezony, kde si alespoň trochu odpočinul od konkurence, i když ani tak to v daných podmínkách nebylo opravdu lehké.

Velmi se mi letos líbí, jak Marek bojuje na špičce skupiny 3 a daří se mu závod co závod vybojovávat cenné body. Doufám, že mu to vydrží až do konce sezony. Kdyby to cinklo v nejvyšší metě, bylo by to opravdu zasloužené.

Marek má aktuálně 115 bodů a škrtá si 0 za selhání motoru v Německu.

3. místo - Matija Jurišić skupina 4 a 3 - 111 bodů

Na to, že je tomuhle Chorvatovi z Rijeky pouhých 23 let, má už za sebou bohaté zkušenosti z kartingu a také metu nejvyšší, když se mu v roce 2024 podařilo získat titul mistra Evropy. Je známý svým velkým talentem, ale také velkou skromností.

Do Rechbergu přijel jako favorit skupiny 4 a tak nějak jsem doufal, že ho ohrozí Lukac Bicciato, který má od loňské Ilirske Bistrice nové auto právě ve skupině 4. To se však nekonalo a Jurišić drtivě zvítězil.

Na Pyrenejích ale přišlo pro Jurišiće zklamání ve startovce. Startoval by tam sám ve skupině 4, a tak by si technickým stylem start–cíl dojel pro poloviční body. V tomhle se mi velmi líbila varianta, kterou zvolil, a sice upravit performance auta a přejít do skupiny 3 proti velké konkurenci ze strany Marka Rybníčka. Prakticky každá jízda z toho byla napínavý souboj. Ve španělském Al Fitu Marka v první jízdě porazil, ale ve druhé, v nevyzpytatelném počasí, to neustál a Marek vyhrál. V Portugalsku byl po první jízdě Marek v půl vteřině za Jurišićem a po Markově lepší druhé jízdě byla prohra na straně Jurišiće jen o 0,2 s.

Za Pyreneje si Jurišić vysloužil napomenutí ze strany FIA ohledně přecházení skupin a na Ecce Homo se vrátil zpět do skupiny 4. Zápis ohledně napomenutí z Al Fitu na stránkách FIA je, žádný další zápis jsem však nenašel, takže by se dalo očekávat, že se oné desetibodové sankci zdá se vyhnul.

Následovalo vítězství s převahou na Ecce Homo. V Německu se pro Jurišiće objevil nový vyzyvatel v podobě Patrika Mayera s maličkým VW Polo. Jurišić udělal v první jízdě chybu a ztrácel 2,7 s právě na Mayera. Do druhé jízdy dal všechno a zajel takový čas, že by si poradil i s Raithem s o dvě skupiny rychlejším Porschem, ale platné mu to nebylo. Patrik Mayer měl narozeniny a dal si vítězství nad Jurišićem o 0,4 s jako dárek.

Po Německu následovala Itálie a opět zaváhání v první závodní jízdě, kdy se přes něj o více než vteřinu přehnal jeho kamarád Lukáš Bicciato. Ještě v tréninku spolu vtipkovali, dokonce se při svozu v autě Jurišiće objevil Bicciato a opačně Jurišić v Bicciatově. V druhé jízdě ale Jurišić znovu zabral, Lukas nedokázal být jako Patrik Mayer a Jurišić se přes něj přehnal i ve výsledcích. Zvítězil o 0,6 s.

Dalo by se očekávat, že to Jurišić ani nadále nebude mít vůbec lehké. Prázdná už ta skupina nejspíš nebude, ale Lukáš Bicciato zrychluje a v Ilirske Bistrici či Buzetu by se dalo nejspíš opět počítat i s tím, že se ve startovce objeví Patrik Mayer.

Jurišić má aktuálně 129 bodů, škrtá si 18 za jedno z druhých míst za Markem Rybníčkem, tedy 111 bodů.

4. místo - Kevin Raith skupina 2 - 108 bodů

Kevin Raith je bývalý rally jezdec s velkými zkušenostmi, který už od roku 2024 ukazuje své kvality i na závodech do vrchu s Porsche 992 GT3. Když oznámil absolvování kompletního mistrovství Evropy, měl jsem z toho velkou radost a po tom, co Krupa na silné Fabii naopak ustoupil, jsem očekával, že to Raith se svým umem s přehledem vyhraje. Ovšem spletl jsem se. Evropa mu ukázala, jak moc umí být jiná než tratě, kde už zkušenosti má.

Na Rechbergu se objevil Villa jako učiněná noční můra pro Raitha. Bango postavil auto na hranici performance a moc dobře si nastudoval, čím siluetu znehodnotit v bodech až do skupiny 2. Hned v první závodní jízdě byl Villa rychlejší o 0,2 s. Ve druhé jízdě oba zrychlili, ale Raith podstatně víc a doma si vítězství uhájil. Ovšem to bylo doma, na trati, která Raithovi s Porsche velmi svědčí. Dalo se očekávat, že jinde to asi takové nebude. Navíc v domácím mistrovství se přes Raitha těsně přehnal Strasser, ale naštěstí pro Raitha nebyl v hodnocení Evropy.

Následovalo divoké Španělsko, kde Raithovi Villa nadělil výprask v součtu 18 sekund. Poté přišlo Portugalsko, kde opět Villa výrazně utekl, a navíc se v napínavém, vyrovnaném souboji přes Raitha dostal i místní Rodrigues na identickém Porsche. Na Ecce Homo se Raith vracel do prostředí, které už dobře zná. V tréninku byl o něco málo přes vteřinu za Villou. V první závodní jízdě mu Villa ujížděl ještě víc, ale pak přišla slabina většiny aut Bangovy konstrukce, a sice časté technické závady. Villa vypadl ze hry a Raith si z Ecce Homo vezl plný počet bodů.

V Německu se Raithovi situace trochu zhoršila. Strasser si nejspíš na Rechbergu uvědomil, že bylo chybou se do Evropy nezapsat, a v Německu tuhle chybu už neudělal. Raith tak nestačil ani Villovi, ani Strasserovi a bral třetí místo.

Po Německu se na FIA objevil dopis podepsaný celou řadou jezdců ohledně startu Villy ve skupině 2 a FIA musela nějak reagovat. Auto Banga řádně přeměřila a došlo k jeho přesunu do skupiny 1. Moc fér mi to nepřišlo, ale Raithovi to tak nějak uvolnilo cestu, a ten tak mohl vyhrát v Itálii. I kdyby ne, patrně by vyhrál stejně, když to Villovi shořelo přímo na trati.

Aktuálně má Kevin Raith 120 bodů, škrtá si 12 bodů za Portugalsko, tedy 108 bodů.

5. místo - Vojtěch Bejda skupina 5 - 104 bodů

Když se Vojta Bejda objevil na prvním závodě v Rakousku, způsobil pořádný poprask. To, že Bicciato nebo Jurišić dostali auta TCR do skupiny 4, bylo zajímavé, ale to, že se to u Bejdy povedlo rovnou do skupiny 5, bylo absolutně šílené. Hned tím byl pasován do role favorita skupiny 5 a upřímně jsem si v Rechbergu také myslel, že tudy by mohla vést cesta k titulu. Jenže se ukázalo, že to letos ještě tak úplně pravda nebude.

Hned v Rechbergu po napínavém závodě, kde v první jízdě v krizovce Bejda trefil sloupek uvnitř zatáčky Remus, obsadil druhé místo poté, co se přes něj v druhé jízdě dostal Geier na turbem upraveném Civicu. Následovalo Al Fito, kde se na navlhlé trati dostal do hodin a propadl na 5. místo. V Portugalsku si Bejda moc hezky zazávodil s Penido Lopezem na Renaultu Clio po mladém Bicciatovi. V obou jízdách byl zhruba o půl vteřiny rychlejší zkušený Penido. Bejda patrně zčásti platil daň za neznalost trati. Na domácím Ecce Homo poslal své auto do svodidel hned v tréninku a na celý víkend ho tak ozdobil porcí duct tape. Nakonec ale v napínavém souboji, hlavně s mladým Vesničem, vyhrál o zhruba půl vteřiny. Další závod v Německu už ovšem znamenal absolutní nadvládu ve skupině, když Vesničovi nadělil v součtu 10 vteřin. V Itálii Bejda opět doplatil na menší zkušenosti a poslal své auto do svodidel. Do cíle sice dojel, ale s větší časovou ztrátou. V druhé jízdě zabojoval, ale na rychlého Poláka Mikolajczyka to nestačilo.

Celkově tak Bejda prožívá velmi divokou první sezonu v mistrovství Evropy. Nehody, hodiny a duct tape na předním nárazníku ho tak nějak provázejí, ale zatím to vždycky do cíle dobojoval.

Aktuálně mu patří 114 bodů, škrtá 10 bodů za hodiny v Al Fitu, tedy 104 bodů.

6. místo - Javier Villa skupina 2 a 1 - 86 bodů

Javier Villa startuje s vozem BRC, tedy s autem z dílny Banga ze Španělska. Auto je postavené podle stylu dřívější skupiny E2-SH, tedy jako silueta. Jedná se o trubkový rám, který úplně důvěru v bezpečnost nevzbuzuje. Vzadu je ve voze podélně uložený čtyřválcový motor z Hondy s přeplňováním. Zavěšení je striktně po vzoru formulových vozů. Celé je to zakryté ve slupce, která má připomínat Alpinu A110. Tým využil spoustu věcí, které zvyšují performance faktor, ale nesnižují rychlost. Můžete si tak třeba na první pohled povšimnout kol na pěti maticích místo jedné centrální a tak dále. Ovšem vyvolal tím kolem sebe velké pozdvižení a nelibost ze strany ostatních jezdců. Sepsali dopis do FIA, v němž usilovali o vyřazení či přeřazení tohohle vozu, protože s cestovním autem moc společného nemá. Velkou záminku jim dal v Německu, když na jednu jízdu porazil Reta Meisela větším rozdílem. Nakonec tedy FIA zasáhla, přeměřila auto a našla si pár věcí, kudy Bangu donutit auto hodit do skupiny 1. Můj názor je takový, že právě takové stavby kopce potřebují. Je to velké lákadlo na diváky a budí to emoce, jenže tím trpí bezpečnost, a na to by se měl tým technických komisařů určitě zaměřit. Hlavně mi však nepřijde fér ono protestování konkurence - přece jen i oni mohli postavit něco obdobně šíleného místo aplikace okruhových Porsche. No ale k věci: jakou sezonu tedy Villa letos má?

Na Rechbergu byl krásný souboj s Raithem, kde byl Villa sice o 0,2 s rychlejší v první jízdě, ale v té druhé Raith zabojoval více a Villa tak skončil druhý. Doma ve Španělsku absolutně deklasoval konkurenci a porazil i všechna auta skupiny 1. V Portugalsku se mu nepovedla první jízda, a tak neporazil Reta Meisela ve skupině 1, ale celou svou skupinu 2 opět absolutně deklasoval. U nás na Ecce Homo se projevil typický neduh Bangovy konstrukce, a sice nespolehlivost. V tréninku auto zlobilo a v první závodní jízdě cíl rovnou nevidělo. V Německu Villovo auto opět zlobilo v první jízdě, což znamenalo větší ztrátu za skvěle rozjetým Strasserem. Do druhé jízdy dal Villa všechno a byl z toho až neuvěřitelně absurdní čas, kdy byl na jízdě o 5 vteřin před Reto Meiselem a třeba o 8 vteřin za Hinem s královskou P1. Ve výsledku to na Strassera stejně nestačilo a velmi tím na sebe upozornil ze strany konkurence i právě delegátů FIA. Tady se prostě zdá, že se budou měnit předpisy. V Itálii měl závod skvěle rozjetý a tréninky ukazovaly jeho dominanci, ale v závodní jízdě vypuklo hotové inferno poté, co při nájezdu do retardéru začalo auto hořet.

Po Itálii má tedy Bango velmi poškozené auto a je otázkou, zda vůbec bude mít při aktuálním 6. místě chuť ještě bojovat, když jsou teď ve skupině 1 a má se ještě vrátit Ronie Bratchi. Trochu se bojím, že do toho letos hodí ručník.

Aktuálně Villovi patří 86 bodů a škrtá si jednu z nul za technickou závadu či požár.

7. místo - Krzysztof Mikolajczyk skupina 5 - 82 bodů

Tento rychlý Polák si auto pronajímá v polském týmu Custom Technology. První část sezony startoval s Hondou Integra, o níž se říká, že šlo o nejlepší auto s předním náhonem všech dob. Na poslední závod v Itálii ale představil nový Renault Clio s pořádnou porcí koní pod kapotou. Celkově se letos ve skupině 5 umisťuje kolem 3. místa. S Cliem se mu však v Itálii zadařilo a konečně stanul na nejvyšším stupni vítězů. Aktuálně mu patří 86 bodů, škrtá 4 body za slabší výsledek v naplněné startovce Rechbergu, tedy 82 bodů.

8. místo - Alexandru Pitigoi skupina 2 - 73 bodů

Rumunský pilot Pitigoi přišel na kopce stejně jako Raith z rally, kde léta startoval s Porsche. Na kopcích vytvořili s Raithem dohromady tým a velkou radost mi dělá i to, že do týmu tak nějak kamarádsky berou i našeho Michala Rolla. Pitigoi se letos pravidelně umisťuje třetí za Villou a Raithem. Ovšem mnohdy má k Raithovi velmi blízko. Aktuálně mu patří 83 bodů, škrtá 10 za Portugalsko nebo Německo, celkově tedy 73 bodů.

9. místo - Valdet Kacandolli skupina 3 - 68 bodů

Kosovan Kacandolli není v Evropě žádným nováčkem. Už pěkných pár let prohání po Evropě svou Suzuki Swift spadající do skupiny 3, ale ne zrovna s velkým úspěchem. Letos nejlepší výsledek zaznamenal ve slabší konkurenci v Itálii, kde skončil druhý za Markem Rybníčkem.

Aktuálně má 74 bodů, škrtá si 6 bodů za Ecce Homo, tedy 68 bodů.

10. místo - Milovan Vesnič skupina 3 - 61 bodů

Vesnič na letošek výrazně přestavěl své Audi, aniž by to bylo na první pohled nějak zvlášť vidět. Z původně okruhové Audi s předním náhonem je nyní čtyřkolka. Nicméně letos startuje spíš ojediněleji než v minulé sezoně. V rámci Evropy zaznamenal celkově jen tři závodní víkendy, v tom prvním z toho bylo druhé místo na Rechbergu kde ho porazil Didi Strnad, ale udržel za sebou Marka Rybníčka. Marek mu to vrátil na ECCE HOMO těsnou výhrou. Plný počet bodů dokázal získat jen v Německu, kde Markovi selhal motor.

Aktuálně tedy má 61 bodů a škrtá si jednu z absencí.

10. místo - Luis Antonio Penido Lopez skupina 5 - 61 bodů

Španěl Penido Lopez letos startuje druhou sezonu s Cliem po Lukasi Bicciatovi, aktuálně s podporou Bangova závodního týmu. Letos to v našlapané konkurenci skupiny 5 nemá vůbec snadné, ale i tak se mu povedlo v Portugalsku zvítězit. Ovšem v Německu přišla ošklivá nehoda, po níž jeho Clio dostalo pořádně na frak. V Itálii Penido nestartoval, ale jeho auto bylo stále naložené v Bangově náklaďáku z Německa. Doufám, že auto rychle opraví a Penido se na tratě vrátí.

Aktuálně mu tedy patří 61 bodů, škrtá si absenci v Italii či nehodu v Německu a dělí se tak o 10. místo s Vesničem.