Král evropských kopců míří znovu do oblak

Pikes Peak je pro kopcaře meta nejvyšší. „Race to the Clouds“, závod do oblak, patří k podnikům, o kterých slyšel snad každý fanoušek motorsportu. A právem. Tenhle kopec se špatně srovnává s čímkoliv jiným. Téměř dvacet kilometrů, 156 zatáček, start ve výšce skoro 2 900 metrů a cíl přes 4 300 metrů nad mořem. K tomu počasí, které se dokáže změnit během pár minut, prach na asfaltu, řidší vzduch a úseky, kde chyba neznamená výlet do svodidel, ale pád do prázdna.

Pikes Peak toho zažil mnoho. Monstra éry skupiny B otevřená ještě absurdnějším výkonům, Michèle Mouton v Audi Quattro, Ariho Vatanena clonícího si rukou slunce v legendárním záběru z filmu Climb Dance, Sébastiena Loeba a jeho Peugeot 208 T16, technologickou demonstraci Volkswagenu ID.R i elektrické kreace Fordu v rukou Romaina Dumase, které chvílemi vypadají jako poštovní dodávka po zásahu šíleného aerodynamika.

A letos se do Colorada znovu vrací i korunovaný král evropských vrchů - Simone Faggioli.

Kopec, který nesnese srovnání

Historie závodu na Pikes Peak se začala psát už v roce 1916. Dnes je Pikes Peak International Hill Climb bez debat nejslavnějším závodem do vrchu na světě. Trasa dlouhá přibližně 20 kilometrů se 156 zatáčkami se klikatí v pohoří Pikes Peak u města Colorado Springs ve státě Colorado.

Přezdívka „závod do oblak“ zní možná trochu nadneseně, ale jen trochu. Cíl leží ve výšce přes 4 300 m n. m. Pro představu je to jen o zhruba pět set metrů níž než vrchol Mont Blancu, který má 4 808 metrů. V takové výšce už netrpí jen technika, ale i lidé. A závodní auto musí fungovat od startu až po samotný vrchol.

Dřív vedla nahoru převážně šotolinová cesta a část fanoušků dodnes asfaltu nemůže přijít na chuť. Podle nich Pikes Peak přišel o kus svého divokého kouzla. Jenže tvrdit, že je dnešní trať bezpečná nebo jednoduchá, by bylo hodně naivní.

Na šotolině jezdci věděli, že to klouže pořád. Na asfaltu jedou na přítlaku, opření do hladkých gum, s mnohem vyšší rychlostí. Jenže vítr na trať přefoukává prach a grip se může změnit během jediné zatáčky. Jedna drží, další je pod prachem. A právě to je na dnešním Pikes Peaku zrádné.

Proč tu vítězí turbo a elektřina

Technicky je Pikes Peak specifický hlavně nadmořskou výškou. Atmosférické motory tu v absolutním boji o čas trpí, protože s řidším vzduchem přichází o velkou část výkonu. Turbomotory dokážou část ztráty kompenzovat, ale ne zadarmo. Řeší se teplota, tlak, spolehlivost, chlazení i reakce motoru.

Elektrická auta mají v tomhle ohledu zásadní výhodu. Výkon jim s výškou nepadá stejným způsobem jako spalovacím motorům a na Pikes Peaku je to obrovské plus.

První čas pod deset minut zajel v roce 2011 nestor Pikes Peaku Nobuhiro „Monster“ Tajima se Suzuki SX4 Hill Climb Special. Sébastien Loeb pak v roce 2013 posunul hranici spalovacích speciálů na 8:13,878 s Peugeotem 208 T16 Pikes Peak, ale tím era spalováku zdá se skončila. V roce 2018 přišla tovární demonstrace Volkswagenu. Romain Dumas s elektrickým ID.R zajel neuvěřitelných 7:57,148 - čas, který dodnes nikdo nepřekonal a definitivní pomyslné razítko dominance elektro aut.

Faggioli a nedokončený triumf

Letos k dalšímu zúčtování míří Simone Faggioli. Korunovaný král evropských kopců, muž, který má na kontě tituly, rekordy a roky dominance na tratích, kde se chyba neodpouští.

Pikes Peak už sice vyhrál minulý rok, ale nebyl to úplně plnohodnotný triumf, po jakém by jezdec jeho formátu toužil. Trať byla kvůli větru přes 100 km/h a nebezpečným podmínkám v horním sektoru zkrácena jen na spodní část. A už v trénincích, které se na Pikes Peaku jezdí sektorově, bylo vidět, že Simone dokáže získávat čas dole, ale nahoře na hlavního rivala Romaina Dumase s elektrickým Fordem Super Mustang Mach-E ztrácí.

Turbo auto sice umí část rozdílu daného nadmořskou výškou potlačit, ale ne všechen. Elektrická auta tu mají chtě nechtě fyzikální výhodu. I proto dává smysl, že se Faggioli vrací znovu. Chce si to rozdat na celé trati.

Pokud vše klapne, měl by to být jeho čtvrtý výstup na tenhle kopec v zámoří.

První pokus: Norma, 800 koní a rok 2018

Poprvé se Faggioli na Pikes Peak vydal v roce 2018 s Normou M20 SF PKP. Na druhém autě mu tehdy dělal parťáka Fabien Bouduban. Pro Simoneho to nebyla jednoduchá výprava. V Evropě zrovna sváděl tvrdé souboje s Christianem Merlim na Oselle FA30 a vynechání Glasbachu ho mohlo v šampionátu bolet. Jenže Pikes Peak za to zkrátka stál.

Norma pro Colorado nebyla klasická evropská verze. Přibyla ochranná konstrukce podle pravidel Pikes Peaku, auto ztěžklo a místo atmosférického motoru, na který Faggioli sázel v Evropě, přišel přeplňovaný motor. Podle tehdejších údajů šlo o twin-turbo V8 s výkonem kolem 800 koní.

Vznikla tak obluda s výkonem na rozdávání, ale zajímavé bylo, že Faggioli nepřivezl tak extrémní „křídlový“ balík, jaký si s Pikes Peakem často spojujeme. Dobře věděl, že velká část přítlaku vzniká pod autem a že každé křídlo zároveň znamená odpor.

Výsledkem byl čas 8:37,230. Zhruba půl minuty za Dumasovým továrním Volkswagenem ID.R, což zní jako hodně - jenže malý tým teprv v Coloradu horko těžko řešící zázemí, technické problémy. Chvilku to dokonce vypadalo, že Simone pojede s autem Fabiena a ten si asi vezme mávátka a pujde fandit. To prostě nešlo srovnat s tovární demonstrací Volkswagenu. Tím spíš, že Dumasův čas 7:57,148 platí dodnes jako absolutní rekord.

Lamborghini Urus a rekord mezi SUV

Další Faggioliho start přišel v roce 2022 a byl trochu paradoxní. Místo otevřeného prototypu dorazil s Lamborghini Urus. Nešlo ale o náhodný výlet. Oslovila ho přímo továrna Lamborghini a cílem bylo stanovit rekord v kategorii SUV.

A povedlo se. Faggioli překonal předchozí rekord Bentley o zhruba 17 sekund a ukázal, že i obří SUV může v rukou špičkového kopcaře na Pikes Peaku letět hodně rychle. (kousek nad hranicí 10 minut)

Loňský návrat: výhra, ale jen na části tratě

Poslední start, ten vítězný, absolvoval Faggioli s kompletně přestavěným autem vycházejícím z projektu z roku 2018. Na druhém autě vystřídal vousatého Švýcara Fabiena Boudubana horkokrevný Ital Diego Degasperi.

Auto prošlo výraznou evolucí. Došlo k přepracování pohonu a nově mělo twin-turbo motor od firmy EMAP s obrovskými intercoolery v bočnicích. Z Normy se stala Nova s otevřeným čumákem, který využíval i proudění nad splitterem - tedy přední aero deskou pod kapotou, která vytváří přítlak na přední nápravu a zároveň řídí množství vzduchu pod autem.

Výkonové parametry auta se mi nikde spolehlivě dohledat nepovedlo. Jisté ale je, že ve spodní části tratě si „Faggi“ na Nově dokázal poradit i s přibližně 1 400 koňovým elektrickým Mustangem v rukou velezkušeného Dumase. A to samo o sobě říká hodně.

Jenže protože závod kvůli počasí nepokračoval až na vrchol, zůstala nad tímhle vítězstvím malá hvězdička. Ne proto, že by Simone nevyhrál zaslouženě. Ale proto, že Pikes Peak je Pikes Peak hlavně jako celek, od startu až do oblak.

Nové auto pro letošní rok

Pro letošní rok má Faggioli podle dostupných informací zcela nové auto. Jeho starší techniku by měl převzít Franco Caruso, veterán italských kopců, který si v 65 letech jede splnit velký sen. V jednom rozhovoru řekl, že když ne teď, tak možná už nikdy. A za tohle klobouk dolů. Druhé starší auto by měl řídit Diego Degasperi, který už má s Pikes Peakem zkušenost.

Faggioliho novinka má mít aktuální trubkovou klec, kterou známe z evropské kategorie P1. Mezi jezdci sice tahle „prolézačka“ není zrovna populární, ale proti starším řešením by měla být užší, lehčí a aerodynamičtější.

Novou pohonnou jednotku má dodat ATM, tedy Auto Tecnica Motori, s využitím zkušeností firmy EMAP. Přesné parametry zatím veřejně potvrzené nejsou. Z fotografií je ale patrné, že zmizely obrovské boční intercoolery a nahradil je jeden centrální, podobně jako to známe z evropských vrchů. Dvojice výfuků vyvedená po stranách zadní kapotáže napovídá, že by mohlo jít o motor do V se dvěma turbodmychadly.

Pokud k tomu má někdo přesnější informace, sem s nimi. Rád je doplním, protože právě technika kolem Faggioliho nového auta je jedna z nejzajímavějších otázek letošního Pikes Peaku.

Dumas, Shute a další soupeři

Hlavním soupeřem Faggioliho by měl být znovu Romain Dumas. Ten by měl startovat na loňském autě, byť pravděpodobně vylepšeném. A pokud někdo ví, jak se na Pikes Peaku vítězí, je to právě Dumas. Má za sebou zkušenosti s prototypy, továrnou, elektromobily i těmi nejšílenějšími projekty posledních let.

Rychlý by měl být také Robin Shute, veterán Pikes Peaku, který po letech s Wolfem postavil formuli Sendycar V1. Podle údajů, které sdílel na svém profilu, jde o extrémně lehký jednomístný speciál s přeplňovaným motorem V8 2,3 l (dvě motorky na jednu klikovou hřídel), výkonem až kolem 780 koní, omezovačem někde u 13 000 otáček a hmotností mířící k hranici 525 kg bez jezdce. Tak extremní hmotnosti dosahuje využitím technologie 3d tisku kovu. Hlavně 3d tisk hliniku skoro všude na autě dělá své.

Tohle zní jako naprosté šílenství. Což v kontextu Pikes Peaku vlastně znamená, že to tam docela zapadá.

A pak tu jsou další jména, která můžou zamíchat pořadím. Diego Degasperi se starším Faggioliho autem, Franco Caruso se splněným snem a celá řada jezdců, kteří možná nepřijedou s tak mediálně viditelnou technikou, ale na Pikes Peaku dokážou překvapit.

Kdy sledovat

Do kalendáře si napište 21. června. Pikes Peak startuje v Coloradu v 7:30 ráno, což pro nás vychází na 15:30 odpoledne.

Zajímavé budou určitě i tréninky, které se tradičně jezdí po sektorech. Vždy jedna část trati. Začínají se už 16. června, tedy příští utery.

Máte další informace k letošním autům, jezdcům nebo technice? Sem s nimi. Za HillClimbers - Honza Stránský (ať víte komu napsat o technice).