Limanowa zamíchala kartami

Polsko opět, ostatně asi jako každý rok, překvapilo a od základu zatřáslo rozložením bodů v sezoně.

Dalším podnikem mistrovství Evropy byla zastávka ve vesničce Stara Wieś poblíž většího města Limanowa, podle kterého se tenhle závod i jmenuje. Pokud byste chtěli v mapách lovit, kde se vlastně jelo, tak je to relativně nedaleko od Krakova a pro nás jde o nejbližší závod mistrovství Evropy. Horší to má zbytek Evropanů, pro který je to naopak jeden z nejvzdálenějších závodů. V minulých letech se tak občas stávalo, že sem nepřijel ani celý tým Simoneho Faggioliho.

Trať jako taková má středně rychlý charakter. Nejdřív je rychlá pak o něco techničtější, vede mezi domy a loukami. Velmi známá je pasáž přes uklouzaný mostek před velkou přírodní tribunou na louce. Následuje střední část s jednou vracečkou a rychlými pasážemi v lese, kde se jede takřka všechno úplně naplno. Zakončuje ji poslední vracečka s obrovskou diváckou kulisou, ze které se opět akceleruje sérií lesních mírných zatáček až pod cílovou vlajku.

Celková délka trati je pár metrů pod 5,5 kilometru. Rekord drží od roku 2021 Christian Merli s Osellou FA30 časem 1:49,841. Pro úplnost, rekord kategorie I má od minulého roku Grzegorz Rożalski na Mitsubishi Lancer časem 2:03,545.

Největším specifikem místní trati je ale asfalt. Je to, jako by ho po položení celý vybrousili do hladka. Extrémně to klouže, a pokud zaprší, je to strašně zrádné i v keckách při běžné chůzi, natož v závodním tempu a v autě. Právě to často strká silné Lancery v pořadí nahoru až k silným otevřeným autům.

Díky blízkosti města Limanowa se tu závody těší obrovské divácké návštěvnosti. A nejeden mechanik se sem těší i na to, až hodí očkem po některé z místních slečen, kterých sem na závody chodí snad nejvíc v Evropě.

Boxům dominuje moderní kostel, kolem kterého se stojí, a velká socha Ježíše, jako by obdivovala techniku, která se mu u prahu kostela vyložila.

Tým Alcore měl letos skutečně domáckou atmosféru poté, co Lukášovi Studenému do dodávky vlezla slepice a jako důkaz fandění mu složila jedno vajíčko přímo do auta.

No a teď už ke startovce, protože právě v ní bylo několik velkých překvapení. Na start se celkově postavilo jen 125 jezdců, z toho 36 v mistrovství Evropy. Jedním z překvapení byl návrat „Badatele“, jak rád říká Marek Rybníček, tedy Roniho Bratschiho. Roni měl nehodu v Al Fitu a po ní stavěl auto prakticky znovu do nového skeletu. Na jeho návrat Marek skrz boje v ME velmi netrpělivě čekal. Zatímco on bojuje ve skupině 3, ve skupině 1 bere Reto Meisel plné body prakticky závod co závod.

Reto byl dalším překvapením, a sice tím, že si nepřivezl své auto. Věděl, že Mercedes s klasickou koncepcí nemá v Limanowé proti autům s pohonem všech kol žádnou šanci. Zapůjčil si tedy silné Mitsubishi Lancer od týmu AMS, tedy od týmu, který staví právě taková monstra, jaké jezdil Rożalski. Není tajemstvím, že aktuálně tam má Lancera i Richard Meixner. Reto tedy startoval s Mitsubishi Lancer, které je kompletně vyřezané na hmotnost 947 kg a má víc než 1000 koní.

Dalším překvapením byl návrat na trať Lukáše Kellera. Ten měl také auto u polského týmu AMS a patrně za nemalou sumu peněz mu postavili motor o výkonu 1040 koní do jeho Lanceru. U přejímek Poláci ještě vtipkovali, že na to auto nemá podvozek. Že jak pustí plynový pedál, může si hodit kostkou, kam to auto poletí.

Místním hlavním nestorem je Christian Merli. V minulosti si s ním tady poradil pouze jednou Simone Faggioli, a to v roce 2019. Jinak se i slavný Simone musel smířit s tím, že tu prostě na Christiana nemá. Naposledy v roce 2021 musel Simone přijmout sedmivteřinový výprask. V roce 2024 už po Christianově skalpu sahal Geoffrey Schatz, když byl v první jízdě o chlup rychlejší. Jenže ve druhé jízdě mu Christian na mokru opět uskočil. No a letos? Letos bylo všechno úplně jinak.

Christian Merli neprošel administrativní přejímkou, což mu znemožnilo postavit se na start. Celá situace je zatím velmi nejasná a jediné, co se povedlo ověřit, je, že Christian aktuálně přišel o italskou závodní licenci. Spekuluje se, že mohlo jít třeba o nějaký dopravní přestupek a ztrátu řidičského průkazu, který je s licencí svázán. Ale kdo ví, jak to skutečně je?

Tak či onak, jeden závod si ještě může škrtnout. Pokud se ale rychle nevrátí, konkurence v podobě O’Playe ho velmi brzy semele. Bylo by to možná i historicky poprvé, co by jezdec získal titul v kategorii I, přestoupil do kategorie II a udělal ho znovu. Nemalá šance se ale rýsuje i pro Lukáše Studeného, který by se mohl dostat na třetí místo v hodnocení ME.

Na sobotu si pořadatelé připravili program dvou tréninkových a dvou závodních jízd polského mistrovství a tří tréninkových jízd evropského mistrovství. Jenže s tím byli značně velkými optimisty.

V sobotu se přes Limanowu přehnalo několik přeháněk. Většinou rychle napršelo a rychle zase všechno oschlo. Jezdci skupiny 5 to asi odnesli nejvíc, protože skoro vždy skončili na mokrých gumách už na značně oschlé trati. Celý den byl ve znamení olejů, nehod a průtahů. Jednu větší nehodu mělo dokonce i samotné auto ředitelství závodu. V zatáčce přes mostek se smeklo, pořádně poškodilo svodidla, vystřelily airbagy a jen se štěstím nezačala hořet baterie.

Nakonec vše ukončila nehoda Łukasze Cybulka, který ošklivě zrušil vypůjčené Clio. Nejdřív jezdce převezli na vyšetření do medical stanu u startu, ale když doktoři viděli, jak vypadá auto, okamžitě ho transportovali do nemocnice. Podle všeho mu zdravotně nic vážného nebylo, ale nehodu musela vyšetřovat policie, a tím program skončil.

Jezdci mistrovství Evropy tak byli u startu třetího tréninku otočeni a jeli zpět do zázemí. Škoda. Skupina 5 mohla konečně odjet první jízdu dne na suchu a v dobrých podmínkách. Takhle z tréninku neměli skoro nic.

Na neděli byli pořadatelé opět optimisté. Mysleli si, že stihnou dvě tréninkové jízdy a dvě závodní jízdy polského mistrovství, k tomu jeden volný „zahřívací“ trénink evropského mistrovství a dvě závodní jízdy ME. Jenže znovu přišla série přeháněk, série nehod, olej a celé to došlo až tak daleko, že po první závodní jízdě uzavřeli mistrovství Polska a hned za sebou pustili první i druhou závodní jízdu evropského mistrovství.

Ale pojďme si to rozebrat po skupinách.

Kategorie II – P1

Mezi těmi nejrychlejšími vypadl, jak už jsem psal, Christian Merli. Tím úroveň závodu docela dost utrpěla, zvlášť když si k tomu připočteme, že Christian tu vyhrál prakticky všechny evropské závody s výjimkou roku 2019.

Pro naše barvy ale přišla dobrá zpráva u Petra Trnky, který konečně sehnal pneumatiky Pirelli, na kterých jede i zbytek jeho konkurence.

V sobotu ráno se u Petra objevil problém s palivovou pumpou. Naštěstí se ji s pomocí Lukášů od Alcoru a týmu AMS povedlo vyměnit, přestože je umístěná hluboko v monokoku za sedačkou. Auto se tak podařilo zprovoznit, ale do prvního tréninku už Petr nastoupit nestihl.

Tréninky vyhrál Joseba Iraola Lanzagorta, ale vcelku překvapil Alexander Hin. Ten letos prakticky všude okupuje spíš poslední místa skupiny P1, jenže najednou měl nejrychlejší první trénink a po tom druhém svítil na druhém místě s rozdílem pouhých 0,009 sekundy.

Petr Trnka absolvoval jen jeden trénink a spíš se hledalo, co vlastně vůbec nastavit. Absence prvního tréninku znamenala podstatně horší čas než u konkurence ve druhé jízdě. V dobré formě ale nebyl ani Kevin Petit, který skončil až za Petrem.

V neděli ráno všichni tři Petrové v týmu u Trnky vstali časně a měnili na autě nastavení. Ranní warm-up ukázal, že správně, protože Petr konečně zrychlil na včerejší časy Hina a Iraoly. Jenže Iraola zase uskočil o další čtyři vteřiny níž. Poprvé se tak někdo za víkend dostal pod dvě minuty. Na druhou stranu je to pořád poměrně málo, když člověk ví, že Christian Merli tu drží rekord 1:49,841.

Před první závodní jízdou spadla hromada vody, ale kvůli prostojům začala trať rychle schnout. Vznikla tak jedna z nejzrádnějších kombinací, jakou si lze představit. V lese a ve stínech zůstávala hromada vody, místy dokonce potok přes cestu, zatímco tam, kam zasvítilo slunce, už bylo sucho.

Celá P1 se postavila na nejměkčí „fialovou“ suchou směs Pirelli, s výjimkou Hina, který zvolil o něco tvrdší „červené“ pneumatiky, ale nejspíš si do nich tým vyřezal drážky pro právě takové podmínky. Patrně volil chytře, protože nahoře byl také nejrychleji.

K radosti našich se na druhé místo prosadil Petr Trnka, když Joseba někde v horní části trati chyboval. Podle mezičasů měl totiž všechny předchozí sektory lepší než Petr. Na prvních třech mezičasech Joseba na Petra najel 1,303 sekundy, ale v posledním úseku trati nechal 1,631 sekundy.

Po první závodní jízdě bylo pořadí následující:

1. Alexander Hin – 2:05,628
2. Petr Trnka – 2:06,368
3. Joseba Iraola – 2:06,696
4. Kevin Petit – 2:10,756

Druhá závodní jízda už se jela na suchu, a tak začaly časy padat výrazně níž. Alexander Hin bohužel na mostku ve spodním sektoru trati urazil zadní křídlo o svodidlo. Projel ještě pět zatáček, ve kterých ho evidentně nepotřeboval, ale nakonec ho auto zradilo. Roztočil se do hodin, trefil svodidlo a šance na absolutní bednu byla pryč. Je na tom hezky vidět jak moc aktuální Nova Proto funguje na podlaze. Hinovi zbylo z horních zadních ploch na autě prakticky jen Beam wing (křídlo co je pod hlavním křídlem na lepší vytahování vzduchu z difuzoru) na videu z nehody je vidět, jak se v brzdách auto odlehčilo a podlaha to tak pustila. Samotná nehoda bez křídla je zde na videu v čase 7:50. Ono místo kde ztratil křídlo je na reelsu zde.

Celou sezonu jsem si říkal, že Hin jede nezvykle bezpečně. Je to známý ranař, který dokázal jeden rok v závěru sezony prakticky vyčistit kompletní sklady aut u Christiana Merliho. Ne nadarmo mu řada lidí v zázemí kopců dává přezdívku „Kubica“. Část sezony v sobě tenhle přístup asi potlačoval, ale v Limanowé byl styl rána, nebo vítězství zpět. Velká škoda, absolutní umístění bych mu opravdu přál.

Iraola už chybu z první jízdy opakovat nehodlal. Zajel nejrychlejší čas celého víkendu. Kromě velmi malé ztráty na startu na něj Petr v žádném sektoru nestačil. V součtu tak Iraola bohužel pro naše barvy těsně Petra přeskočil a připsal si už druhé letošní absolutní vítězství. Tentokrát ale s malou kaňkou v podobě absence hlavní konkurence.

Výsledky druhé závodní jízdy a součtu:

1. Joseba Iraola – 1:57,703
   Součet: 4:04,399
2. Petr Trnka – 1:58,222
   Součet: 4:04,590
3. Kevin Petit – 2:05,864
   Součet: 4:16,620

Kategorie II – P2

V P2 se už standardně na start postavili David Dědek na Nově s motorem z motocyklu Ducati, Fausto Bormolini na svém Wolfu s turbomotorem původně z Volva a O’Play na o něco starší Nově, než má David. O’Play jede klasickou koncepci s motorem Aprilia, také původem z motorky.

V tréninku se David asi poprvé letos výrazněji přiblížil svým dvěma rychlým konkurentům, což jsem viděl velmi rád. Navíc, asi i díky váze auta, měl nejrychlejší první mezičas a překvapivě i ten druhý. V horní části trati už ale čas ztratil.

Po tréninku bylo pořadí následující:

1. O’Play – 2:20,098
2. Fausto Bormolini – 2:20,477
3. David Dědek – 2:22,724

V první závodní jízdě na osychající trati byl suverénně nejrychlejší O’Play, ačkoliv si stěžoval, že jeho motor ztrácí výkon. Za ním už ale Fausto s Davidem nebyli daleko od sebe.

1. O’Play – 2:20,209
2. Fausto Bormolini – 2:25,222
3. David Dědek – 2:25,692

Ve druhé závodní jízdě byl O’Play opět suverénní. Fausto ale také zabojoval. David stihl být ještě rychlejší ve spodní části trati, jenže nahoře se patrně v rychlejších pasážích naplno projevil silnější motor Faustova vozu a Davidovi ujel.

Výsledky druhé závodní jízdy a součtu:

1. O’Play – 2:15,431
   Součet: 4:35,640
2. Fausto Bormolini – 2:17,357
   Součet: 4:42,579
3. David Dědek – 2:20,612
   Součet: 4:46,304

O’Play tak nejen vyhrál závod ve skupině P2, ale po absenci Christiana Merliho to pro něj znamená také výrazný posun v boji o titul. Na průběžné první místo v hodnocení ME ztrácí už jen pouhé čtyři body.

Otázkou ale je, jak to půjde v rychlém a strmém Saint-Ursanne, které bude svým charakterem spíš sedět silnému motoru, jaký má v autě Fausto, než slabší motorce.

Kategorie II – P4

Jako vždy žádné velké překvapení. Skupina P4 byla opět hodně v našich barvách. Na startu stáli Tereza Machová s Normou M20F, Lukáš Studený s Ligierem JS51 a Karel Berger s Osellou PA21 JRB.

Karel přijel se silnou motivací bodovat. Chtěl by se probojovat do osmého místa v pořadí ME a zároveň by rád vyhrál celkově P4. Moc mu v tom ale nehraje do karet absence Merliho, protože jeho hlavní konkurencí v celkovém pořadí jsou bodově Trnka s Petitem. Na Lukáše v P4 ztrácel před závodem 18 bodů.

Karel už v Itálii jel na pneumatikách Pirelli, které mu pomohla sehnat samotná značka Osella. Jenže tyhle pneumatiky se už podařilo sehnat i Lukášovi a Tereze. Italové, když je v Ascoli viděli na Hoosierech, nevěřícně kroutili hlavami, jestli se snad chtějí zabít. Lukáš s Terezou jim marně vysvětlovali, že prostě jedou na tom, co se dá sehnat. Slovo dalo slovo a gumy se nakonec povedlo zajistit i pro ně.

Tréninky ovládl Karel a nadělil Lukášovi pět vteřin. Lukáš byl ze svého času poněkud zaskočený a vůbec nevěděl, kde toho tolik nechal. Lukáš Müller si v týmu trochu rýpnul, že vyhodil kupu peněz za gumy Pirelli, aby tu pak byl rychlejší na starých Hoosierech.

Tereza se potýkala s problémem na brzdách. Paradoxně jí auto brzdilo až moc. Dokonce tak moc, že musela mít nastartovaný motor i při svozu. Radim se to za pomoci Ondry z týmu Davida Dědka snažil opravit. Problém byl v zaoxidovaném hlavním brzdovém válci. V neděli se situace zlepšila, ale úplně opravené to nebylo.

Obdivoval jsem Ondrův um, kdy při absenci brusného rouna na vyčištění vnitřku válce šel na jistotu pro houbičku na nádobí a poradil si s ní.

V neděli ráno už ve warm-upu Lukáš zabojoval a pět vteřin Karlovi vrátil. Co hůř, u cíle jsem po povolení plynu u Karlova auta slyšel ne zrovna nejlepší zvuky. Nechalo by se i spekulovat, že jeho motor opět začal pomalu ztrácet výkon.

V první závodní jízdě Lukáš na polomokré trati hodně riskoval na suchých pneumatikách. V lese měl několik krizovek, ale s přehledem si držel první místo v P4. Docela mě překvapilo i to, že právě jeho Ligier zvládl ze všech otevřených aut nejlépe odlepení od startu. První mezičas měl Lukáš 0:02,885 a nejblíže mu byl O’Play s časem 0:02,942.

Po první závodní jízdě bylo pořadí:

1. Lukáš Studený – 2:28,416
2. Karel Berger – 2:34,116
3. Tereza Machová – 2:36,358

Ve druhé závodní jízdě už se překvapení nekonalo a pořadí zůstalo stejné.

Výsledky druhé závodní jízdy a součtu:

1. Lukáš Studený – 2:21,786
   Součet: 4:50,202
2. Karel Berger – 2:24,895
   Součet: 4:59,011
3. Tereza Machová – 2:32,537
   Součet: 5:08,895

Ve zbytku sezony to teď bude u Lukáše a jeho ambicí velmi zajímavé. Bodově je aktuálně na čtvrtém místě a na Iraolu na třetí pozici ztrácí jen pět bodů. Navíc je tu šance, že pokud bude Merliho absence delší, mohl by Lukáš umazat i těch 29 bodů, které mu na něj aktuálně chybí, a prosadit se až na třetí místo celkově v ME.

Jsou to ale zatím jen dohady. Tereza Machová už avizovala, že do Švýcarska po loňském fiasku na hranicích nejspíš nepojede. A pokud tam pojedou jen Lukáš s Karlem, pojedou o poloviční body.

Kategorie I – skupina 1

Ve skupině 1 se na start postavilo šest vozů. Favoritem byl Roni Bratschi, překvapení mohl udělat Reto Meisel na silném Lanceru. Do Evropy se také vrátil Szymon Piekos, který dříve jezdil v Krupově týmu ve skupině 2. Patrně se do jeho Lanceru nastěhovala notná dávka dalších koní a šel do boje ve skupině 1.

Dále tu byl Sebastian Stec na silném Fordu Fiesta s pohonem všech kol, Lukáš Keller také s dávkou nových koní od týmu AMS a skupinu uzavíral Pavel Kotek se svým klasickým BMW E36.

Nedostavil se Villa s Bangovou šíleností. Buď poškození po požáru v Ascoli znamenalo, že se Limanowa nestihla, nebo už Bango letos definitivně hodil ručník do ringu. Obojí by bylo vcelku pochopitelné.

Už v tréninku Roni nenechal nikoho na pochybách, že je zpět v plné síle. Od zbytku startovního pole si držel odstup. Stec s Piekosem se za ním honili o druhé místo. Reto už na ně ztrácel a jen těžko se učil jezdit s Lancerem.

Stěžoval si, že to auto nemůže zastavit. Bylo také vidět, že se snaží jet čistou stopu, jenže to s tímhle autem prostě nejde. V zatáčce je kvůli vyššímu těžišti proti jeho Mercedesu pomalejší a potřebuje využívat hlavně zrychlení. Lukáš Keller jezdil radši na slabší mapu motoru a krok s rychlejší částí skupiny 1 držet nedokázal.

V první závodní jízdě přišel pořádný zvrat. V úseku pode mnou se v plné rychlosti rozletělo turbo Roniho Bratschiho a údajně poškodilo i blok motoru v místě turba. Nejdřív se z auta stala dýmovnice a následně na chvíli chytil i olej z turba. Naštěstí požár neměl dlouhého trvání, ale patrně to nebude úplně snadná oprava. Horké chvile jsou zaznamenány na reelsu zde.

Tím pro Roniho Limanowa skončila.

Piekos v poslední ostré zatáčce chyboval. Na mokrém nájezdu dal kola do rejdu, auto se hrnulo nedotáčivým smykem a po přejezdu na suchý asfalt se najednou chytlo. Prooral vnitřek zatáčky a pokračoval do cíle. Naštěstí pro něj se Stec propadl hlouběji a nedržel s ním krok. Reto se dokázal dostat relativně blízko Piekose.

Po první závodní jízdě bylo pořadí:

1. Szymon Piekos – 2:21,906
2. Reto Meisel – 2:22,626
3. Sebastian Stec – 2:24,284
4. Lukáš Keller – 2:33,264
5. Pavel Kotek – 2:50,639

Ve druhé jízdě se Reto Meisel asi správně naštval a zajel nejrychlejší čas skupiny. Piekose ale v součtu nedal. Show to však byla pořádná. Vidět Reta Meisela všemi čtyřmi v kontrolovaném smyku s více než tisícikoňovým Lancerem bych nevěřil, že někdy zažiju.

Výrazně zrychlil také Lukáš Keller, který se asi začal pořádně učit, jak s tou šíleností zajet.

Druhá závodní jízda:

1. Reto Meisel – 2:10,529
2. Szymon Piekos – 2:10,550
3. Sebastian Stec – 2:13,033
4. Lukáš Keller – 2:18,776
5. Pavel Kotek – 2:37,834

V součtu pak:

1. Szymon Piekos – 4:32,456
2. Reto Meisel – 4:33,155
3. Sebastian Stec – 4:37,317
4. Lukáš Keller – 4:52,040
5. Pavel Kotek – 5:28,473

Kategorie I – skupina 2

Ve skupině 2 se kromě klasických Porsche znovu objevil Karol Krupa se svou silnou Škodou Fabia s pohonem všech kol. Tohle auto mi vždycky přijde správně šílené tím, jak má uspořádaný pohon. Motor je totiž až pod předním sklem, aby byl víc v těžišti auta, a je uložený podélně. Podél motoru vede kardan od rozvodovky k přednímu diferenciálu, který je až před motorem. Patrně to vychází z rallycrossových úprav.

Skupinu navíc doplnil mladý Jakub Kozioł na Lamborghini Huracán. Co jste dělali vy, když vám bylo 20 let? Závodit po asfaltu mezi stromy s Huracánem asi nemůže říct skoro nikdo. A tahle premiéra v ME se mu rozhodně povedla.

V tréninku Karol Krupa hned ukázal, že jeho auto stavěné na hranici skupiny 2, a hlavně jako čistě kopcové auto, je úplně jinde než stále trochu okruhová „GTčka“. K překvapení všech ale po mezeře za Karolem skončil Jakub Kozioł na Lamborghini. Myslím, že Kevin Raith vůbec nechápal, kde se tam bere.

V první závodní jízdě to skupina lehké neměla. Michal Roll byl zastavený na trati a při čekání na opravnou jízdu se rozpršelo. Pořadatelé je hned po dešti pustili na suchých gumách. Z mezičasů je vidět, že v úsecích v lese, kde bylo pořádné mokro, byl Kozioł rychlejší než Raith. Patrně víc riskoval a vyplatilo se.

Po první závodní jízdě:

1. Karol Krupa – 2:23,704
2. Jakub Kozioł – 2:28,474
3. Kevin Raith – 2:32,213
4. Alexandru Pițigoi – 2:35,019
5. Ignacio Cabezas – 2:37,225
6. Michal Roll – 2:40,512

Ve druhé závodní jízdě, už takřka na suchu, jel Karol Krupa stále svůj vlastní závod. Za ním se Kevin Raith pokusil napravit ztrátu z první jízdy.

Druhá závodní jízda:

1. Karol Krupa – 2:09,370
2. Kevin Raith – 2:21,060
3. Jakub Kozioł – 2:23,748
4. Alexandru Pițigoi – 2:24,096
5. Ignacio Cabezas – 2:25,724
6. Michal Roll – 2:28,032

V součtu to ale Kevinovi Raithovi nestačilo a musel spolknout třetí místo. Pro něj je to velká škoda, protože tyhle body v hodnocení velmi potřebuje.

V součtu tedy:

1. Karol Krupa – 4:33,074
2. Jakub Kozioł – 4:52,222
3. Kevin Raith – 4:53,273
4. Alexandru Pițigoi – 4:59,115
5. Ignacio Cabezas – 5:02,949
6. Michal Roll – 5:08,544

Kategorie I – skupina 3

Ve skupině 3 jsem se trochu bál, že Marek Rybníček v Polsku pojede o poloviční body, ale ve startovce se objevil Milovan Vesnić, takže to spolu s Valdetem Kacandollim vyšlo na tři jezdce. Vesnić umí být letos velmi rychlý a byl jsem zvědavý, jak pojede. Přeci jen v minulosti startoval s pohonem předních kol a teď má pohon všech kol. To by zrovna v Limanowé mohl dost využít k lepšímu času než v minulosti.

Na Rechbergu i ve Šternberku to byl napínavý závod mezi Vesnićem a Rybníčkem, ze kterého vždy těsně vyšel lépe Marek. Jenže tady se to nějak nekonalo. Marek na něj celý víkend nestačil.

V součtu skupina dopadla takto:

1. Milovan Vesnić – 4:35,494
2. Marek Rybníček – 4:38,962
3. Valdet Kacandolli – 4:57,278

Pro Marka je to ztráta v hodnocení mistrovství Evropy. Naštěstí pro něj ale jeho konkurenti, s výjimkou Jurišiče, také zrovna neberou plné body. Marek se v hodnocení přetahuje o přední místa s Meiselem, Jurišičem a Raithem.

Kategorie I – skupina 4

Skupina 4 je dlouhodobě jedna z nejméně obsazených. Na Pyreneje už musel Jurišič přebíhat do skupiny 3, aby nejel jen za polovinu bodů. V Polsku se to naštěstí nekonalo. Do skupiny se vrátil Norbert Nagy na BMW E46 s turbomotorem z VW 1.8T a premiérově se objevil také Kristian Kubaty na Renaultu Clio, se kterým ještě pár týdnů zpět startoval Mikołajczyk ve skupině 5.

Kubaty s tím autem jede celé polské mistrovství, takže Mikołajczyk patrně musel sedačku v Cliu pustit a jít si sednout zpět do Hondy Integra.

V trénincích překvapoval Nagy, a to až tak moc, že se na něj Jurišič nechytal. První závodní jízdu jeli ještě na suchu a Jurišič podle mezičasů zabojoval hlavně v rychlejší horní části trati, kde asi jeho TCR mělo podvozkově o něco navrch. Hned v první jízdě si vybudoval třívteřinový náskok na Nagyho a Kubaty skončil hluboko za nimi.

Ve druhé jízdě se vše opakovalo a Jurišič si bez problémů dojel pro plné body.

Kategorie I – skupina 5

Ve skupině 5 bylo opět velmi plno, rovnou osm aut. Začal se tu ale projevovat ambiciózní Mikołajczyk. Přišel o výhodu silného Renaultu Clio a vrátil se do Hondy Integra.

Když najel Vojtěch Bejda na přejímky, Mikołajczyk hned přiběhl. Vzal si s sebou Karola Krupu a docela se tam s polskými techniky do Vojtova auta opírali. Nic platné jim to ale nebylo, nic chybného nenašli. Jen tedy Vojta pak z přejímek odjel na tři válce, tak je to možná trochu uklidnilo. Naštěstí šlo jen o špatnou svíčku.

Ve skupině naše barvy hájili Vojtěch Bejda, Lukáš Müller a Jindřich Pluhař.

Hned od prvního tréninku začal překvapovat jeden z místních Poláků, Adrian Beben na Hondě Civic. Ten se u nás ve Šternberku moc nepředvedl skrz technické závady, ale tady jel tak nějak svůj vlastní závod. Za ním to ale byla krásná mela, které ještě dokázal překvapivě uskočit Pavel Shenkov. Vojtěch Bejda trochu zaspal, ale pořád byl ve velké šanci. Mikołajczyk měl nehodu v ranním warm upu kdy se roztočil do svodidel a jen zázrakem se autu skoro nic nestalo.

V první závodní jízdě:

1. Adrian Beben – 2:26,326
2. Pavel Shenkov – 2:30,903
3. Krzysztof Mikołajczyk – 2:32,103
4. Đorđe Vesnić – 2:32,554
5. Vojtěch Bejda – 2:32,859
6. Jindřich Pluhař – 2:43,489
7. Lukáš Müller – 2:46,474
8. Peter Prokopčák – 2:50,368

Ve druhé závodní jízdě Vojta opravdu zabojoval. Beben si sice dál jel svůj závod, ale Bejda své konkurenty přeskočil.

Druhá závodní jízda:

1. Adrian Beben – 2:32,376
2. Vojtěch Bejda – 2:33,241
3. Pavel Shenkov – 2:34,513
4. Krzysztof Mikołajczyk – 2:35,305
5. Đorđe Vesnić – 2:38,190
6. Peter Prokopčák – 2:48,803
7. Lukáš Müller – 2:51,064
8. Jindřich Pluhař – 2:52,283

V součtu pak:

1. Adrian Beben – 4:58,702
2. Pavel Shenkov – 5:05,416
3. Vojtěch Bejda – 5:06,100
4. Krzysztof Mikołajczyk – 5:07,408
5. Đorđe Vesnić – 5:10,744
6. Jindřich Pluhař – 5:35,772
7. Lukáš Müller – 5:37,538
8. Peter Prokopčák – 5:39,171

Tím ale závody tak úplně neskončily. Vojtěch Bejda nejdřív dostal od techniků FIA pokutu 250 eur za to, že byl několik kilogramů pod svou udávanou hmotností. Krátce nato přistál protest od Mikołajczyka na kompresní poměr Vojtova Peugeotu.

Za Vojtu tak na stupně vítězů přišel Marek Rybníček a Bejda byl také takřka úplně poslední jezdec, který prostory depa opouštěl. Mikołajczykův protest ale nevyšel. Bejda měl minimálně v tomhle ohledu auto opravdu podle regulí.

Je to patrně první protest mezi jezdci, který jsem letos zachytil. Je blbé to takhle říct, ale je dobře, že padl. Protesty jsou ze sportovního hlediska zdravou věcí. Ač to někomu může připadat jako faleš nebo buzerace, velmi to pomáhá držet úroveň šampionátu.

Odkaz na zápis z protestu zde.

Další zastávkou mistrovství Evropy bude legendární, rychlé, strmé a na celníky nebezpečné švýcarské Saint-Ursanne. To ale až takřka za měsíc. Teď se asi bude některým pořádně kouřit z kalkulaček při počítání bodů. Jedno Polsko, a jak to zamíchá kartami.

Trochu pod čarou se navíc řeší, co vlastně bude příští rok. Právě ve švýcarském Saint-Ursanne by měla proběhnout diskuze s jezdci a podle všeho je ve hře smrsknutí kategorie I na pouhé čtyři skupiny. To mi úplně rozumné nepřijde, vzhledem k tomu, že o poloviční body se letos moc často nejelo. Naopak skupina 5 by podle mě spíš potřebovala ještě rozdělit.