Saint Ursanne 2025

Další zastávka kolotoče ME se odehrála tento víkend ve Švýcarsku. Zdejší trať slaví letos po Trentu další výrazné jubileum – kopec překonal 80. výročí.

Kdesi dole v údolí leží staré kamenné městečko s krásným klášterem a kamenným mostem, přes který část jezdců projíždí cestou na start. Nad údolím se pak klene legendární železniční viadukt, který dotváří nezapomenutelnou scenérii tohoto kopce.

Trať vede úzkým údolím, což určuje její neuvěřitelný profil. V první části čeká na jezdce několik rychlých zatáček v pasáži kolem nábřeží, pak „kopák“ u benzinky, kde se rychle odbočuje z křižovatky, a od podjetí viaduktu už následuje palba zatáček, kde se brzda téměř nepoužívá. Údolí bylo příliš úzké na stavbu serpentýn, takže trať musela být vybudována velmi strmě vzhůru. Určitě znáte z videí ten nálet pod dálnici – a možná jste si mysleli, že tam trať klesá. Jenže neklesá, i tam stále stoupá. Pod dálnicí je ale tak prudká „střecha“, že pouhé zatočení zpomalí i silné dvoulitrové placky klidně o 15 km/h. Tady se chyba prostě neodpouští – odvrknutí v rychlých pasážích v lese znamená klidně tři vteřiny ztráty.

V horní části se údolí otevírá a objevují se tři ostré vracečky. Jenže auta do nich přijíždějí po brutální centrifuze v lese na maximální rychlosti, takže se tu hodně kloužou na přehřátých gumách.

Dnes se jezdci rádi učí tratě na simulátoru, ale všichni naši, kteří tu letos startovali poprvé, brzy zjistili, že jako by se učili úplně jinou trať. Realita Ursanne je totiž naprosto odlišná.

Opět se potvrdilo, že úspěch je už jen postavit se na start. To, že Švýcarsko není v EU, přineslo spoustu nepříjemností zejména týmu Lukáše Studeného a Terezy Machové. Ač jeli stejnou trasu jako ostatní (přes malý horský přechod), celníci je zadrželi a prakticky celý čtvrtek bojovali o možnost dostat se vůbec pryč z celnice – klidně i jen domů. Jazyková bariéra situaci komplikovala, naštěstí jim velmi pomohl náš švýcarský Čech Ronnie Bratchi s tlumočením. I tak to pro ně znamenalo velkou finanční ránu, která pro Lukáše Studeného nejspíš znamená konec aktuální sezony. Moc bych si přál, aby tomu tak nebylo a aby se našel někdo, kdo jim s touhle situací pomůže.

Ve startovní listině se objevila řada zajímavých překvapení. Joseba Iraola přijel s úplně novým autem – stejným, jaké má v garáži náš Petr Trnka. Bohužel se s ním celý víkend trápil a dvakrát ani neviděl cíl. Dalším překvapením byl návrat Corentina Starcka. Ten přišel o podporu týmu Jantar a dlouho čekal na nové auto od Novy. Nakonec mu pomohl sám Geoffrey Schatz, který mu nabídl zajímavou dohodu – Corentin dostal zrepasovanou loňskou mistrovskou Novu, včetně dat a podpory, a výměnou za to připadne Geoffreyovi Nova, která měla být původně vyrobena pro Corentina. Na start se tentokrát nepostavil Seb Petit, který po vítězství v minulém závodě prohlásil, že tahle rychlá a nebezpečná trať není pro něj, a že všechny síly věnuje přípravě Faustiniho auta.

Skupiny ME – kategorie I

Skupina 5

Penido Lopez nenechal nikoho na pochybách, že s ex-mistrovským autem po mladém Bicciatu to umí i zde, a dojel si pro plný počet bodů, doplněný několika místními vozy.

Skupina 4

Opět úřadoval Jurišić, který zajížděl skvělé časy – tak skvělé, že pokořil i Rybníčka o skupinu výše. Za ním skončil dravě jedoucí Nagy, který auto minimálně dvakrát škrtnul o svodidla ve vysoké rychlosti.

Skupina 3

Pořádné překvapení – Lancer O’Playe jel opět neuvěřitelně. V první jízdě zajel 2:04,835, což je na tuto katogorii až šílený čas – nechal za sebou i všechna auta skupiny 2. Nojo jenže kde se vzal tu se vzal Francouz na Alpině a zajel 2:05.304. Třetí už s větším rozdílem Vesnič, který si udělal několikavteřinový náskok na čtvrtého Marka Rybníčka. Francouz Ronald Garcez udržel nervy a zajel druhou jízdu takřka identicky. O´Play zřejmě nevydržel s nervy a chyboval. Je to poprvé letos kdy v přímem souboji O´Playe někdo porazil o body jinak přišel jen kvuli selhání techniky.

Skupina 2

Favoritem byl Polák Karol Krupa na silné Fabii, ale v první jízdě měl nehodu. Do cíle sice dojel, ale s obrovskou ztrátou, kterou už nedohnal. Naše barvy hájil Jiří Theimer na Peugeotu, ale odhalil slabinu vozu – málo tuhou zadní nápravu. Zvítězil Španěl Cabezas na Porsche 992, druhý byl Slovinec Čuden a třetí Belgičan Cordier – oba také na Porsche.

Skupina 1

Tady je vždycky mela – a v Ursanne to nebylo jiné. Favoritem byl Reto Meisel, ale velmi rychlý bývá i domácí Čech Ronnie Bratchi (Švýcar s českou licencí). Jeho vychytaný Lancer už v tréninku lámal rekordy rychlosti pod dálničním mostem. Do boje zasáhli i Rozalski s nejsilnějším Lancerem, Stefanovski s Ferrari a náš Dan Michl s Lotusem.

Po první jízdě:

1. 1:55.417 – Ronnie Bratchi
2. 1:56.571 – Grzegorz Rozalski
3. 1:57.171 – Reto Meisel
4. 2:00.104 – Igor Stefanovski
5. 2:00.274 – Dan Michl

Ve druhé jízdě Bratchi stanovil nový rekord auta se střechou – 1:53.522, s rychlostí 270 km/h pod dálničním mostem. Meisel se zlepšil na 1:54.218 a odsunul Rozalského na třetí místo. Stefanovski se dostal těsně pod dvě minuty, Michl tentokrát ne ač už v minulosti ano.

Celkově:

1. 3:48.939 – Ronnie Bratchi
2. 3:51.389 – Reto Meisel
3. 3:52.092 – Grzegorz Rozalski
4. 3:59.609 – Igor Stefanovski
5. 4:01.236 – Dan Michl

kategorie II - otevřená auta

Startovka byla slabší, do ME se nikdo nový nepřihlásil (krom Starcka). Místní šampionát působil spíš jako muzeum starých F3 doplněný stádem hodně rychlých nových silných placek.

P4

Na start se postavili jen naši tři zástupci – Tereza Machová, Lukáš Studený a David Dědek. David měl výhodu znalosti trati z minulých let, zatímco Lukáš s Terezou po souboji s celníky měli velkou nevýhodu – všechno se museli učit až v pátek. Tahle trať je hodně o tom, jaké má kdo „koule“, a Tereza se nechala slyšet, že "koule" prostě nemá.

Po první jízdě:

1. 2:02.408 – David Dědek
2. 2:05.181 – Lukáš Studený
3. 2:09.673 – Tereza Machová

Lukáš se proti tréninku výrazně zrychlil – až jsme si říkali, jestli náhodou nespěchal v cíli na záchod. V druhé jízdě své maximum ještě posunul na 2:05.090, což je krásný čas na starou „offroadově zvednutou“ placku podle regulí ME. Oba jeho soupeři se v druhé jízdě už při západu slunce zpomalili, takže výsledné pořadí bylo jasné už po první jízdě.

P3

Startoval pouze Karel Berger. Ten tu jel poprvé, ale měl to o něco lehčí tím, že své soupeře spíš hledá napříč jinými kategoriemi. V tréninku udělal show, při které všichni na startu tajili dech – katnul totiž přes kamení zatáčku v pasáži u výjezdu na louku. Naštěstí auto přežilo bez větší újmy než na laminátech. Už v trénincích si ale stěžoval, že má pocit, že auto nejede, jak by mělo.

První závodní jízda byla s časem 2:08.951 někde mezi Terezou a Lukášem. Ve druhé jízdě ale krátce po startu začalo auto znít hodně nespokojeně a Karel pokračoval jen velmi pomalu. Do cíle sice nějakým zázrakem dojel a získal cenné poloviční body (kvůli nízké účasti v P3), ale doma v Litomyšli po sundání hlavy zjistil, že praskly rovnou všechny tři stěny válců mezi sebou. Na dvou válcích ještě držel tlak 6 atmosfér, což ho do cíle dostalo, ale teď ho čeká spousta práce, aby techniku opravil na Ilirskou.

P2

Na startu se objevila dvojice Reynardů v rukou Renza Napione a Fausta Bormoliniho. Už je to hodně stará technika, ale na trati ji vidím rád. Tady mě ale trochu mrazí, protože si vždy vzpomenu na Lionela, který tu před 15 lety na vodě svůj Reynard nezvládl a v jeho troskách nás opustil. Dvojici doplnil ještě Španěl Jose Alonso Liste na silném turbo Tatuusu F3.

Fausto Bormolini je letos ve skvělé formě a bylo vidět, že si to tu užívá. V první jízdě zajel 1:47.791. To sice nebylo jeho osobní maximum (to tu jel s Novou), ale s Reynardem tu, pokud se nepletu, ještě nikdo takový čas nezajel. Druhý dojel Alonso Liste s časem 1:57.848 a třetí Renzo Napione 1:59.819. Překvapilo mě, jak Renzo jel – přece jen letos oslavil už 71 let.

V druhé jízdě měl Alonso Liste velkou smůlu. Na trati dojel pomalu jedoucího Karla Bergera a málem se s ním střetl, protože traťáci mu nesignalizovali modrou vlajku. Vyžádal si proto opravnou jízdu, ale v té mu selhala technika a musel odstoupit.

P1

Tady se odehrál souboj čtyř mužů. Tři z nich už letos něco vyhráli, čtvrtý byl navrátilec Starck. Favoritem byl Merli, což potvrdil už v tréninku. Jenže v první závodní jízdě přišlo překvapení:

1. 1:42.513 – Corentin Starck
2. 1:42.561 – Christian Merli
3. 1:42.592 – Kevin Petit

Corentin byl připravený udělat pro výsledek maximum a bylo vidět, že si říká: „Kdy jindy než teď a tady.“ Merli to očividně nečekal a stále se trápí s dovyvinutím svého auta. Rekord trati tu drží on už od roku 2022 s Osellou FA30 (1:39.201). Iraolovi hned po startu auto chcíplo a vypadl ze hry.

Ve druhé jízdě se Merli zvedl a zajel 1:41.481, čímž udržel Starcka (1:42.046) i Petita (1:42.284) za sebou. Iraola v druhé jízdě spíš testoval a dojel mimo pořadí.

Další velký souboj se odehrával i v národním šampionátu, kde jsou rychlé placky díky regulím oproti ME ve výhodě. Steiner, Volluz, Faustini, Hin, Zemp, Amweg, Derballay, Guth – to jsou velká jezdecká esa a čekal jsem, že jich před evropskou čtveřici půjde víc. Nakonec se tam dostal jen Faustini, stejně jako u nás ve Šternberku. Stanovil nejrychlejší čas víkendu 1:40.589 a zaslouženě vyhrál absolutně i nad Merlim. Toho ale může těšit, že jeho rekord zůstal neohrožen.

Překvapením pro mě byl Nicolas Dumond na formuli Tatuus Master s motorem od firmy LRM. Dokázal zajíždět časy kolem 1:52.324 s dvoulitrovou atmosférickou formulí. Když jsem se podíval na fotku do foťáku a viděl zadní křídlo, začal jsem spekulovat, jestli to není ex-formule našeho Martina Vondráka. Podle čísla šasi se ukázalo, že ne – ale jezdec mi prozradil, že jde o sesterské auto a Martinova formule by u nich v týmu měla být také. Martinem rozšířené křídlo bylo navíc přehozeno právě na tuto formuli.