Švýcarský tobogán ovládl životním výkonem Kevin Petit

Malé historické městečko ve Švýcarsku, kousek od hranic s Francií, v regionu Jura. Často bývá označováno jako Perla Jury. Leží v hlubokém údolí u řeky Doubs a právě toto údolí dalo vzniknout jedné z nejikoničtějších a nejšílenějších tratí závodů do vrchu v Evropě.

Název městečka je spojen s irským poustevníkem svatým Ursicinem, který zde podle tradice žil v 7. století. Nemalou stopu tu najdou i Češi. Na historickém mostě přes řeku, přes který mimochodem část boxů projíždí na start, stojí socha svatého Jana Nepomuckého. A právě tady se každé léto rozezní motory závodních strojů. Letos navíc se stoletým výročím závodu.

Všude možně okolo historického centra jsou nastrkané boxy. Neustále tu pendlují dodávky, které mezi nimi vozí fanoušky.

Trať má ikonický charakter. Měří 5180 metrů a je jednou z těch, kde se na kopcích opravdu hodně dlouho drží plyn na podlaze. Rekord zde od roku 2022 drží Christian Merli, který s Osellou FA30 prolétl Saint-Ursanne v čase 1:39.201. To patrně jen tak nikdo vzhledem k sportovním regulím nepřekoná. Spodní část se klikatí okolo řeky, ale prakticky až k benzince se jede pořád naplno.

U benzinky se prudce vybočuje z jedné komunikace na druhou. Doprovází to jiskry a rána do podlahy, protože zlom je tam opravdu velký.

Následuje průlet pod historickým železničním viaduktem a znovu naplno pod dálnici do místa, kterému se říká Gripon. Myslím, že fanouškům ho není třeba moc představovat. Každý, kdo občas sleduje sestřihy z kopců, to místo zná. Většina jezdců jede esíčko pod dálnicí na plný plyn. Ve videích si často můžete všimnout poklesu otáček, ale to je spíš prudkým stoupáním v kombinaci se zatáčením.

Radar je na nájezdu, kde se jede těsně podél svodidla, aby si jezdec auto maximálně připravil na rychlé esíčko, které se před ním otevře. Na výjezdu z něj má přitom výhled přímo do skály.

Následuje série pasáží v lese. Rovinek tu moc není, protože údolí od viaduktu dál je úzké a strmé. Ten, kdo tu stavěl silnici, ji musel nechat v prudkém stoupání klikatit mezi skalami. Takřka všechno se jede naplno od svodidla ke svodidlu. Jeden velký švýcarský tobogán.

Jedno zaváhání na plynovém pedálu je okamžitě potrestáno velkou časovou ztrátou. Tady může být opravdu rychlý jen ten, kdo se umí pořádně sebezapřít ve chvíli, kdy všechno velí plyn pustit. Je to rychlé, děsivé a podle všeho extrémně návykové.

Na konci tobogánu se les otevře, změní se v louku a právě na tuhle louku auta míří přes horizont. Jezdci často skoro nevidí, kam jedou, a i tak ve vysoké rychlosti trefují mírné zatáčky za horizontem.

Letos jim to ještě zkomplikovali. Majitel těchto otevřených luk si závody nepřeje a dělá proti nim vše možné. Pořadatel tak musel po obou stranách narovnat betonová svodidla, čímž se celá silnice ještě zúžila.

Údolí se s loukami rozšiřuje, a tak mohl tvůrce silnice zvolit menší stoupání a ostřejší zatáčky. Auta tu proto brzdí do trojice vraceček poté, co prakticky od benzinky dole ve městě jela pořád na plný plyn. Gumy jsou po ždímačce v lese přehřáté a všem to tu hodně klouže.

No a tím jsme nahoře na sedle, kde se protíná cíl.

Hlavně za deště je to tu extrémně zrádné. Právě ono překlápění z jedné zatáčky do druhé znamená, že asfalt křižují potoky vody. Je tomu už dlouhých šestnáct let, co na to doplatila francouzská kopcová legenda a mistr Evropy Lionel Régal. Na vodě ztratil vládu nad svým Reynardem Nippon a v jeho troskách zahynul.

Počasí bylo právě tím, co vypadalo nejzrádněji. Čtvrtek i pátek přinesly hrozné vedro. Většina týmů se tak přesouvala nad splav k řece.

V sobotu se jely tři tréninkové jízdy, ale během té druhé se rozpršelo. Start vydržel suchý, cíl už byl mokrý. Část aut tak jela na suchých pneumatikách do mokrých horních zatáček. Program se kvůli tomu natáhl, a tak se tři tréninky odjely prakticky až do západu slunce.

Na neděli to vypadalo dost podobně, jen s tím rozdílem, že se měly jet dvě závodní jízdy. Pořadatelé nenechali nic náhodě a už v sedm ráno se začalo startovat. Po obědě měly přijít bouřky, takže se snažili stihnout maximum programu ještě před jejich příchodem. S velkou klikou ale spadlo jen pár kapek, které rychle uschly, a dvě bouřky místní trať minuly jen velmi těsně.

Startovka v Ursanne byla naplněná hlavně v otevřených autech. Dohromady tu stálo rovnou 47 formulí a „placek“. Holt jsme jen kousek od hranic s Francií, která je učiněnou baštou dvoulitrových F3 formulí a podobné techniky.

Pojďme se na to podívat pohledem ME kategorii:

Kategorie II - P1

Tentokrát už Christian Merli ani nebyl ve startovní listině. Stále se jen spekuluje a nikdo nic neví. Začíná být čím dál nejistější, zda se ještě letos vůbec postaví na start. Mezitím jeho jméno padá dolů celkovým hodnocením.

Bohužel po polské nehodě je ze hry i Alexander Hin. Jeho motor byl, ač to tak na první pohled nevypadalo, značně poškozený. Alexander se ještě zkoušel s Osellou PA30 přihlásit alespoň do místního mistráku, ale marně. Už bylo pozdě, a tak zůstal jen jako mentor svého syna Nolla, jenž startuje v lucemburském mistrovství s poslední Osellou FA30 ve startovním poli.

Konkurence se tak smrskla jen na tři auta: Petr Trnka, Joseba Iraola a Kevin Petit.

Rychlé tratě většinou Iraolovi úplně nesedí. Rychlejší bývá spíš na technických tratích. Kevin Petit letos ještě nevyhrál a většinou se pohyboval spíš na třetím či čtvrtém místě. No a Petr Trnka tu naposledy měl právě u benzinky velmi ošklivou nehodu.

V tréninku si to mezi sebou moc hezky rozdali právě Kevin Petit s Petrem Trnkou. Vešli se do jedné desetiny sekundy a už s odstupem 0,7 s zaostal Iraola. Tady se hodí říct, že špička jede pod dvě minuty, takže 0,7 s je relativně výrazný odstup, i když to tak na první pohled nevypadá.

Petr navíc v obou tréninkových jízdách, které absolvoval - druhou vynechal kvůli rozmarům počasí, kdy se týmu nechtělo rychle přezouvat gumy - poněkud výrazně polevil v kopáku u benzinky, kde měl právě onu nehodu. Navíc ve třetí nejrychlejší jízdě sám přiznal, že si na startu špatně přepnul trimmer na volantu na nastavení trakce, takže se trochu víc poklouzal. Dobrý příslib pro zítřejší den…

Přišla první závodní jízda a musím říct, že Kevin všem okamžitě vyrazil dech. Nejenže se stal nejrychlejším jezdcem v P1, ale ovládl i absolutní pořadí závodu, což je něco, co bych opravdu nečekal. Přeci jen auta v místních mistrácích mají volnější pravidla. Nemají restriktory, sedí níž nad asfaltem, mají menší odpor a tak dále.

Pro smůlu našich se ale Petrovi Trnkovi nedařilo, a tak ho přeskočil i Joseba Iraola. Pohledem do mezičasů Petr na Iraolu ztrácel dole u benzinky víc než vteřinu, ve středním úseku trati už méně a horní esíčka mu naopak vyšla lépe. S jistým podivem je pro mě i to, že Iraola měl nakonec v téhle jízdě nejrychlejší rychlou střední část trati.

Po první jízdě tedy:

Druhá jízda byla pro Kevina ještě rychlejší. Evidentně v hlavě zapracoval nad střední částí trati, kde přeci jen asi někde ten pedál trochu pustil víc, a tak tam hodil rovnou všechny tři sektory tak, že konkurence jen zírala. Jel prostě svůj životní závod a po průjezdu cílem, když viděl čas na telefonu, ještě v autě totálně vybuchl emocemi.

Iraola i Petr se také o něco zlepšili, ale Kevin byl tenhle závod jednoduše bezkonkurenční.

Celkem brutální je i průměrná rychlost. Kevin Petit ji v těchto jízdách měl na úrovni 182,4 km/h.

Kategorie II - P2

V P2 už vcelku jistě míří za titulem O’Play. Tady ale radostný víkend mít úplně neměl. Jeho litrová Aprilia nemá ani náhodou tolik koní jako třeba auta Fausta Bormoliniho nebo Alonsa Listeho. V průběhu sezony to všude nahrazuje svým brutálním nasazením, díky kterému se mu souboj Davida s Goliášem daří zvládat. Tady bych to ale klasifikoval jako předem marný boj. Stoupání v lese a rychlé úseky jsou prostě o točivém momentu a výkonu. Zrovna tak o něco klesaly i šance Davida Dědka a jeho Ducati.

Dalším dílkem skládačky se stala Etna. Kvůli ní a zpoždění letu nedorazil O’Playovi mechanik, a tak David se svým mechanikem Ondrou kolegiálně pomohli v pátek rovnat převody. Moc hezké gesto od konkurence.

V trénincích poněkud překvapivě kraloval Liste, a to s velkým náskokem tří vteřin na Fausta Bormoliniho, za kterým už jen s odstupem 0,3 s jel O’Play. David už byl dál a nad dvěma minutami.

V první závodní jízdě Fausto Bormolini zabojoval a ukázal všem záda. Alonso Liste viditelně někde v lese zvolnil příliš a druhým úsekem trati si výsledek pokazil. O’Play v lese na něj najel 3,5 s.

Ve druhé jízdě si Fausto Bormolini ještě polepšil. Alonso Liste zapracoval na druhém úseku, kde v lese v první jízdě vykvasil, a tak se přehnal i přes O’Playe, který čas nikde nenašel. David Dědek v poslední jízdě o něco zpomalil a trochu zabědoval, že tu byl rychlejší i s poněkud lacinější Normou M20 FC ve skupině 4. S ní tu jel čas 2:02.408.

Pro O’Playe však ztráta bodů nic zásadního neznamená. Pohledem do tabulky a s přihlédnutím ke škrtání jednoho nejhoršího výsledku - kterým je pro něj mimochodem právě Ursanne - vede celkové hodnocení mistrovství Evropy pohodlně o 18 bodů.

Kategorie II - P4

V téhle skupině už v Polsku Tereza Machová avizovala, že pro loňské trable na hranicích, kde ji to s Lukášem Studeným stálo strašně moc peněz, do Ursanne letos nepojede. Tím se Lukáš s Karlem Bergerem dostali do situace složitého počítání, protože by jeli jen za poloviční body.

Lukáš bojuje o třetí místo a hrozí zde, že pokud vynechá, tak ho na konci roku o pár bodů přeskočí Fausto Bormolini. Karel se potřebuje probojovat na lepší místa v ME, jelikož by rád skončil v top 8 a byl také na vyhlášení. Takže nejen poloviční body, ale ještě také vidina toho, že si je rozkradou navzájem, vedla k silnému lamentování, zda ano, či ne.

Lukáš už se s tím rovnou obracel na mě, zda bych s nimi jel, a že když nepojedu, tak bez tlumičníka a druhého řidiče dodávky nejede. Trochu jsem si dělal srandu v tom směru, že se tam třeba nahrnou další auta do té P4, ačkoliv poslední dvě sezony je P4 vyloženě českou trofejí a auta, která se tu a tam přihlásí, jako loni v Ilirske, neprojdou přes předpisy, které si vůbec nenastudují.

Jenže v přihláškách se opravdu dvě auta objevila. Bardin na Normě z Francie a Saintmard na formuli Renault z Belgie. Karel Berger začal hned navazovat kontakt s Bardinem a informovat ho o řádech, aby prošel přejímkami. Já si zatím studoval, kdo to je, a jeho jezdecký profil. Tak nějak se dalo očekávat, že Karlovi i Lukášovi ukáže záda, ale pořád je to více bodů než polovina z poloviny a podobně…

Do Ursanne obě auta skutečně dorazila. Bardin měl horní propojky na předních ramenech a s Massou od technických komisařů domluvené i zapůjčení dataloggeru do auta pro čtení otáček. Nakonec to však bylo k ničemu, protože se ukázalo, že jeho Norma má moc dlouhé zadní kapoty a hlavně i závěs zadního křídla je dál, než předpisy umožňují.

Hrou osudu ale přes přejímky s drobnou opravou v sobotu ráno prošel Saintmard, a tak to nakonec pro naše barvy dopadlo asi nejlépe, jak mohlo. Pro kontext směrem k závodním jízdám: Bardin by jim v součtu ukázal záda o propastných 19 vteřin.

Tréninky ovládl Lukáš Studený a ujížděl o dost Karlovi Bergerovi i Saintmardovi. Ono se to dalo tak nějak čekat. Tady v těch rychlých zatáčkách má delší auto, jako je Ligier, se kterým jede Lukáš, opravdu navrch proti kompaktní Oselle do zatáček. Navíc i objem dvou litrů je tu lepší než Karlova šestnáctistovka. Pořád jsem si ale tak nějak říkal, že Karel možná také taktizuje a neodkrývá karty.

První závodní jízda ale překvapením nebyla. Lukáš všem, kteří sledovali online přenos, vyrazil dech, když málem načechral svodidla kousek před nájezdem na horní louky. Viktor, Lukášův mechanik, z toho měl dole u startu lehčí zástavu srdce, když koukal na displej. Karel se oproti tréninku o něco zlepšil, ale Lukáš mu už hodně ujel. Víc než vteřina ztráty na místní trati znamená fakt hodně.

Po první jízdě tedy:

Ve druhé jízdě se dalo čekat, že Lukáš třeba poleví. No, to by to asi nesměl být on, protože projevil ještě o kus větší nasazení. Hlavně v lesní části se oproti první jízdě zrychlil o víc než vteřinu.

Na výjezdu na louku mu to tak nějak ulétlo a použil nové betony pro návrat do ideální stopy. Viktorovi se tak na startu podruhé v jeden den zastavil svět a já si mohl nahoře vychutnat, jak na chvilku utichla celá horní tribuna lidí.

Karel chuť bojovat neztratil a dokázal se dorovnat na čas Lukáše v první jízdě. Tohle ale bylo ještě o velký kus dál.

Pro Lukáše bylo tohle vítězství ještě okořeněné tím, že Iraola byl druhý. Přišel tak totiž o část bodů a pohledem do celkového hodnocení, se započítáním jednoho škrtu, kde Iraola škrtá 12 bodů za Rechberg, ale Lukáš jen nulu za absenci v Pyrenejích, jde Lukáš před Iraolu o 2 body na celkové druhé místo. Tedy pokud počítáme, že Merli dál padá tabulkou dolů.

Ve snu by mě nenapadlo, že tenhle kluk, který doma slepoval erko z posledních peněz, aby mohl jet amatéry, a který pracuje sám ve svém malém venkovském autoservisu, to posune až na úroveň boje o druhé místo v kategorii II celkového hodnocení mistrovství Evropy.

Kategorie I - skupina 1

Ve skupině 1 letos po výpadcích Ronnieho Bratschiho jede Reto Meisel na titul mistra kategorie I celkově. Tady na něj ale Ronnie ušil trochu boudu. Ronniemu v Limanowe bouchlo turbo, ale do Ursanne se stejně přihlásil a přihlášku nestáhl, ač věděl, že nepojede, protože turbo patrně silně poškodilo motor a je ze hry do konce sezony.

Reto evidentně do ME domluvil přihlášení Schnellmanna na silném Lanceru, aby s Ronniem nejeli za poloviční body. Jenže netušil, že Ronnie nepojede vůbec. Platí zde pravidlo, že auta musí odstartovat do prvního tréninku, jinak se jedou jen poloviční body. Ronnie tak trochu pomáhá Markovi Rybníčkovi, jenž právě s Retem silně bojuje za naše barvy v celkovém hodnocení, a tak mu tenhle Švýcaročech ve stejném týmu chtěl pomoci.

Když jsem se na to ptal Reta, říkal mi, že s Ronniem opravdu přátelé nejsou, ale dokázal to i tak v pátek na technických přejímkách vyřešit. Do Ursanne totiž po dlouhé stavbě zcela nového Porsche dorazil Nicolas Werver. Ten měl loni v Col St. Pierre těžkou nehodu, při které prakticky zlikvidoval své Porsche. Werver upravil pár parametrů a skočil tak ze skupiny 2, kterou vždycky jezdil, do skupiny 1 právě k Retovi, čímž mu uhájil plné body. Werver tak zároveň vyklidil cestu Raithovi, který má nyní volnou cestu za plnými body.

V prvním tréninku Reto kraloval, když zajel čas na hranici dvou minut. Ve třetím se mu ale pro poruchu nepodařilo odstartovat. Na startu kolem toho byly velké emoce a nebylo jisté, zda druhý den vůbec nastoupí. Naštěstí tým auto opravil, a v neděli tak na startu stanul a technikou start–cíl si dojel pro body. Nasazení tam bylo, ale na loňský rekord Ronnieho Bratschiho fakt pomýšlet nemohl. Navíc nezajel ani to, co minulý rok.

O kvalitě Retových časů svědčí i to, že se v celkovém pořadí Evropy dostal na 5. místo mezi Bormoliniho a Listeho.

Reto Meisel tak dál kraluje kategorii I, po tomto závodě o 7 bodů před Jurišičem a o 10 bodů před Rybníčkem.

Kategorie I - skupina 2

Tady to vypadalo na pěkný souboj, na který jsem se upřímně moc těšil, mezi Werverem a Kevinem Raithem. Ten se však po Werverově přestupu nekonal.

Kevin Raith mezitím vyměnil Porsche za Porsche. Prý za dobré peníze koupil novější auto. Už po přejímkách bylo jasné, že tady se závodit nebude a Kevin si jde pro plné body. Ve skupině s ním totiž byli jen Gapp na BMW E36 a Haidenbauer na Audi RS3. Stalo se přesně to, co se čekalo, a Kevin s přehledem vyhrál.

Kategorie I - skupina 3

Trochu jsem doufal, že se v přihláškách objeví Vesnič a závod nám zase okoření hezkým soubojem s Markem Rybníčkem. To se však nestalo a ve skupině kromě Marka Rybníčka startovali jen Kacandolli na Swiftu a Blasl na Kadettu.

Pro Marka to na místní trati znamenalo, že nebude mít až tolik práce a jde si pro plné body. To se také stalo a Marek velkým rozdílem vyhrál skupinu, následovaný Kacandollim s téměř desetivteřinovou ztrátou a Blaslem.

Marek Rybníček se oproti loňsku zlepšil zhruba o dvě vteřiny, ale pořád by na časy, které tu jel O’Play s Lancerem, výrazně ztrácel.

Pokud beru v potaz škrtání jednoho nejhoršího výsledku v celkovém hodnocení, stojí Marek Rybníček aktuálně na třetím místě. Před ním je Jurišič o 3 body a Meisel o 10 bodů. Za ním je ale také Raith, rovněž o 10 bodů. Zbývají ještě dva závody, takže to může dopadnout všelijak.

Kategorie I - skupina 4

V téhle skupině letos dominuje Nikola Jurišič, ale v přihláškách byl i jeho kamarád Lucas Bicciato, který rozhodně umí překvapit. Navíc se zde přihlásil i rychlý Švýcar Nicolet na dalším TCR.

Pamatuji si časy, kdy tým kolem Pfeifera lamentoval nad tím, že je špatně, že se vozy TCR ohýbají z továrních specifikací do čtyřky a že tak Jurišič kličkuje v Performance Factoru. No, aktuálně tu tedy na startu stojí rovnou tři TCR ve skupině 4 a nikdo jiný tam ani nestartuje…

Tréninky vyhrál Jurišič o půl vteřiny před Bicciatem, Nicolet se držel o čtyři vteřiny dál.

V první závodní jízdě projevil Jurišič neuvěřitelné nasazení a uskočil nejen o víc než tři vteřiny Bicciatovi, ale navíc se v celkovém pořadí prokousal před celou skupinu 3 i 2 až těsně za Schnellmanna ve skupině 1. Pohledem na mezičasy neudělal ten čas dole u benzinky ani nahoře v ostrých zatáčkách. Jeho doménou byl les, kde evidentně projevil velkou dávku odvahy a nasazení.

Po první jízdě:

Ve druhé jízdě už Jurišič o něco zvolnil, ale i tak si dojel pro bezkonkurenční vítězství ve třídě. Moc by se mi líbilo, kdyby si i on vzal za vzor cestu O’Playe a podobně přerostl v otevřené auto. Třeba už je ale něco takového také na cestě. Rozhodně patří k nejtalentovanějším jezdcům v ME. Je mladý a už okusil, jaké to je držet v ruce titul mistra Evropy. Letos mu aktuálně chybí 7 bodů na Reta Meisela.

Kategorie I - skupina 5

V téhle skupině letos celkově kraluje Vojtěch Bejda, který značně přestavěl svůj Peugeot TCR tak, aby se do této skupiny dostal. Stojí tak na hraně PF bodů pro skupinu 5. Na začátku roku jsem si myslel, že tohle je cesta, jak postavit nejlepší auto na titul. Jenže se ukazuje, že to tak úplně pravda také není.

Z pohledu technických parametrů totiž Krupův tým Poláků postavil pro Mikolajczyka vhodnější auto z Renaultu Clio. Je prostě pravda, že přestavbou okruhovky asi nepostavíte něco tak dobrého na kopce jako auto, které je od začátku stavěné na kopce, ač jde o stavbu tovární, a ne od party Poláků.

Nicméně Mikolajczyk je silně motivovaný člověk. V Polsku dával protest na Vojtu. Protest sice nevyšel, ale Vojtovi moc radosti neudělal. Tím spíš, když po Polsku nakonec ještě dělal motor, který tam ztratil tlaky. Já protesty beru jako zdravou věc pro sport a každý na ně má právo.

Dále ve skupině startovali Bachler na VW Lupo, Jindřich Pluhař na Nissanu Sunny, Kilchenmann na Swiftu a po ráně v Glasbachu se vrátil také Penido Lopez. Penido však nepřijel se svým Cliem po Lucasi Bicciatovi, ale s Mini JCW. Viditelně to však byl spíš úkrok stranou, jak se na start vůbec postavit, protože už od oka to Mini na rovinkách moc nejelo.

Tréninky ovládl o zhruba vteřinu a půl Mikolajczyk před Bejdou, takže to na závodní den vypadalo velmi zajímavě.

V první závodní jízdě ale Vojtěch Bejda zabojoval a o tři vteřiny uskočil Mikolajczykovi, čímž bylo téměř hotovo. Bejda čas na Mikolajczyka získal hlavně v lesním úseku. Patrně širší a delší TCR bude stabilnější ve vyšší rychlosti.

Bojovalo se však dál o třetí místo mezi Bachlerem a Pluhařem. Ve druhé jízdě ale evidentně Bachler zabojoval v lese a Jindra naopak polevil.

Ursanne v pohledu absolutního pořadí.

Tím jsme prošli Evropu, v Ursanne ale startovala i celá řada dalších zajímavých jmen.

Velmi jsem byl zvědavý, co letos předvede Faustini, který tu loni vyhrál absolutně a nechal za sebou Merliho. Při tréninku, těsně před třetí jízdou, měnili škrticí klapku. Když Faustini třetí trénink proťal cílem za 1:43.170, dost se tam slavilo. A nebylo divu, byl to s přehledem nejrychlejší čas celého tréninkového dne.

Vypadalo to, že si jde pro další pohár za absolutního vítěze Ursanne, jenže technika si postavila hlavu. V první závodní jízdě při výjezdu na louku auto zdechlo. Faustini něco gestikuloval z kokpitu a pak se mu povedlo auto znovu oživit a pokračovat. Šance na vítězství byly ovšem pryč, a tak Robin už ve druhé jízdě o něco polevil a v klidu si i přes výpadek v první jízdě obhájil 10. místo.

Za Faustinim hořela v tréninku pořádná bitva mezi Joëlem Volluzem a Victorem Darbellayem. Oba jedou společně za jeden tým a je to i takové hezké porovnání turbo auta, které má Victor, s atmosférickým točivým Juddem, který má Joël, navíc doplněným o určitý um úpravce Heiniho Madera.

Mimochodem, Victor sází na motor Hartley, tedy dvě motorky na jedné klikové hřídeli, doplněné turbodmychadlem. Navíc je trochu zajímavé, že má Novu ještě se starším neotevřeným čumákem, zatímco Joël má sice ještě Normu, ale už přestavěnou na aktuální otevřený nos.

Po první jízdě pořádně zatopil Joël Volluz a tlačil na záda Iraolovi. Pojďme se ale na absolutní pořadí podívat i pohledem srovnání s Evropou. Doplním tabulku také o techniku, protože tady je opravdu skvělé, jak se míchají auta s turbem a auta s atmosférou.

Do druhé jízdy zabojoval Darbellay. Evidentně se nechtěl smířit s umístěním pod stupni vítězů. Nebýt toho, že Kevin Petit zajel druhou rundu absolutně neuvěřitelně, Victor by udělal nejrychlejší čas celého víkendu. Joël si svůj výsledek pokazil a přeskočil ho ve druhé jízdě i Zemp.

Celkově v součtu tedy:

V Ursanne jela ale spousta i dalších zajímavých vozů a jmen.

Velkou radost mi udělalo, když jsem viděl kolem svodidel proletět Osellu PA20 v modro-oranžové barvě. Hned mi problesklo, že to dost možná bude Osella, kterou právě zde v Ursanne po dojetí závodu v roce 2015 prodal Petr Vítek.

Výrobní štítek auta to jen potvrdil. Fabrice Jolidon ji od Petra koupil, pak měl ale zdravotní problémy a operace, které mu start znemožnily. Letos ale opět odstartoval a musím říct, že nejel vůbec špatně. Rychlejší čas zaznamenal přesně na hranici dvou minut. Zajel tak čas jen o kousíček horší, než s tím autem tady jel sám Petr.

Na další Oselle PA20 odstartoval veterán evropských kopců Renzo Napione. Vidět ho v ex Oselle PA20 po Faustu Bormolinim má takovou zvláštní auru a patinu předminulé dekády evropských kopců.

Hezky se také koukalo na Martini F2 Mk-52 v rukou Frédérica Fleuryho.

Na start se postavil i legendární Rocketen Bruno, tedy Bruno Ianniello, s Lancií Delta S4. Právě tenhle „rakeťák“ byl spolu s Plasou, Meiselem, Pailerem, Edlingerem a dalšími skutečnou legendou evropských cestovních aut. Našinci určitě vzpomenou i na to, jak se Alešovi povedlo dostat ho na trať k nám do Diváků. Slyšet to kvílení kompresoru pořád vyvolává silné emoce.

Souboje moderních Tatuusů T318

Radost mi dělá, že se tu začínají objevovat nové formule se systémem halo, konkrétně tady to byly přeplňované Tatuusy T318. Jely tu rovnou čtyři v různých specifikacích a myslím, že o těchto formulkách ještě v budoucnu hodně uslyšíme.

S jednou T318 byl ostatně přihlášený i legendární Szász do skupiny P1, ale bohužel nedorazil. Hlavně Dumond s Cholleym si to rozdali moc krásně. Pohledem do absolutního pořadí to měli takhle:

Konec letošní Evropy se už rychle blíží. Dalším závodem je za 14 dní Ilirska Bistrica, kde se čeká velká bomba v podobě startu Igora Stefanovskiho s Novou v královské kategorii P1. Aktuálně Igor prozradil, že auto je ve Florencii u samotného Simoneho Faggioliho, který na něm dělá úpravy.

Po Ilirské následuje až ve druhé polovině září chorvatský Buzet, který všechno uzavře. Ilirska Bistrica je zároveň i jistou pozvánkou pro fanoušky od nás. Není to až tak daleko a občas tam potkáme fanoušky, kteří si závod spojují s dovolenou v nedalekém Chorvatsku.

Jistou pozvánkou je i domácí Laudon hned o aktuálním víkendu.