Jörg
Weidinger

Německý vrchařský jezdec během své kariéry získal řadu evropských i domácích úspěchů a zapsal se mezi nejvýraznější osobnosti evropských závodů do vrchu.

Mezi lety 1994 a 2003 startoval především v domácím šampionátu s vozem BMW 318is. V sezonách 2001, 2002 a 2003 získal titul ve své skupině. Jeho tým Weidinger Motorsport, založený v roce 1997, se zároveň věnoval přípravě vozů BMW pro zákaznické jezdce.

Od roku 2004 usedl za volant BMW M3 E36 zařazeného do skupiny N pro produkční vozy. První sezona sloužila především ke sbírání zkušeností a přípravě na plánovaný vstup do mistrovství Evropy. Současně působil jako testovací jezdec BMW Motorsport i instruktor jízdy.

Sezona 2005 byla jasně v režii německého pilota. Peter Jureňa ze Slovenska a Jiří Voves z České republiky se sice snažili dostat Weidingera pod tlak, ale ten se nenechal rozhodit.

Rok 2006 byl ve znamení Weidingerovy obhajoby evropského titulu. Opět na něj soupeři v čele s Jureňou a Vladimírem Doubkem marně hledali recept.

Po dvou evropských titulech v kategorii I nastal čas na změnu a Weidinger přestoupil do kategorie II. Osella PA20s vyrobená v roce 2002 měla po čtyřech sezonách skvělý rodokmen. Sezonu 2002 s ní završil ziskem evropského titulu Ital Franz Tschager a o dva roky později stejný úspěch zopakoval jeho krajan Giulio Regosa.

Bohužel se Weidinger v evropských závodech příliš neprezentoval a účastnil se převážně domácího šampionátu. Přesto si hned na úvod sezony připsal velký úspěch, když na Rechbergrennen porazil Andrése Vilariña, Lanfranca Evanse a Ericha Öppingera. Weidinger a Öppinger měli výkonovou výhodu díky motorům o objemu přesahujícím dva litry. Na konci sezony naplno demonstroval své tempo v přímém souboji o pódiové umístění v Mickhausenu. V konečném součtu zůstal jen 0,12 sekundy za Lionelem Régalem na pátém místě.

V roce 2008 byl jedním z hlavních adeptů na zisk národního titulu. V těsných soubojích s Uwem Langem a Marcelem Steinerem nakonec vybojoval titul vicemistra Německa v kategorii sportovních vozů. Skvělý výkon předvedl v Trieru, kde byl klasifikován na sedmém místě jako nejrychlejší domácí pilot.

Ročník 2009 přinesl německému jezdci první a zároveň jediný domácí titul ve sportovních vozech. O titul se opět utkal s Marcelem Steinerem a Uwem Langem. Kromě počátečního zaváhání předváděl Weidinger suverénní výkony a díky vítězstvím v Rennsteigu, Osnabrücku, Hauensteinu, Homburgeru a na Ibergrennen vybojoval titul.

Následně se na několik let odmlčel, ale v roce 2012 byl zpět na startu. Návrat absolvoval s vozem BMW 318i E36 STW v nejsilnější skupině H. Sezony 2013, 2014 a 2015 zakončil jako absolutní vítěz Berg Cupu, kde startoval společně s Dieterem Rottenbergerem.

V roce 2014 navíc slavil skvělý double. Kromě triumfu v Berg Cupu dokázal zvítězit také v národním šampionátu cestovních vozů, čímž se stal vůbec prvním jezdcem, který získal titul v kategoriích I i II.

Následně svou kariéru opět přerušil až do roku 2023, kdy se sporadicky začal objevovat na slavných vrchařských závodech. V letech 2023, 2024 a 2025 startoval na Rechbergrennen a všechny své účasti proměnil ve vítězství ve skupině 2.

Weidinger startoval s vozem BMW 320 V8 dříve patřícím Georgu Plasovi na několika významných akcích, které sloužily jako vzpomínka na tohoto skvělého vrchaře, jenž tragicky zahynul v roce 2011. S tímto vozem se představil také na FIA Hill Climb Masters v italském Gubbiu v roce 2018 nebo na Festivalu rychlosti v Goodwoodu.